Evropské město mých snů – vánoční Vídeň

Padaly veliké vločky, blýskající se ve vzduchu jako křišťály. Procházeli jsme zasněženými uličkami Vídně a mířili k vánočním trhům. Míjeli jsme zdobené budovy, náměstí s kouzelnou atmosférou, spoustu lidí usmívajících se jako sluníčka na letní obloze. Byli šťastní, stejně jako vločky, které si mohly po dlouhém letu z vysokých nebes oddechnout a dopadnout na zem. Museli jsme být blíž a blíž, protože vůně trhů byla silnější a úžasnější, bylo to, jako když se blíží Vánoce, všichni jsou nedočkaví a těší se jako malé děti.

Konečně jsme byli i my součástí trhů. I my byli součástí těch bláznících lidí nakupujících na vonících a sladkých trzích. Neviděli jsme jasně, mlha byla všude kolem nás a mátla nás, jak nejlépe dokázala. Stáli jsme u přeplněného náměstí, stejně přeplněného jako bývá Václavák za teplých večerů. Uprostřed se mezi vším vyjímal vysoký, krásně zelený vánoční smrk, ozdobený nejkrásněji, jak jen mohl kdy být. Celé náměstí i okolní zapadlé temné uličky se jím pyšnily. Velké, malé, svítící, barevné, kulaté, ručně dělané, prostě žádné ozdoby nesměly chybět. Už zdaleka přenášel svou radost na lidi chodící kolem, stejně jako ji oni přenášeli na něj. Byť nemluvil, lidé mu naslouchali a zastavovali se u něj. Věnovali mu svůj volný čas, protože věděli, že si to zaslouží. Vzpomněli jsme si na Prahu, vůně jídla, pocit štěstí a děti zpívající koledy stejně jako ptáci zpívající každý den na stromech a keřích. Procházeli jsme po zledovatělé zemi stánky, nasávali vůni čerstvě pečených perníčků a jedlých kaštanů. Náměstí bylo plné maličkých stánků povídajících si mezi sebou a plné nakupujících lidí, radujících se z maličkostí. Trhy ohraničovala a kryla stará radnice, u které postávali a pili teplý svařák, byli spokojení. Radnice spolu s okolními domy, které se táhly podél trhů jako moře podél pevniny, nasávala teplo a vůni svařeného vína.

Bylo už pozdě, měsíc zářil jako nejjasnější světýlko na stromečku a my museli jít. Odcházeli jsme dalšími nádhernými uličkami, které se smály a hýčkaly si lidi procházející jimi. Opouštěli jsme trhy, bylo nám to líto, ale to i jim, ztrácely nás, nás lidi, kterých si tak moc cenily. Po zasněženém ozdobeném mostě, pod kterým podplouvaly loďky spěchající daleko, jsme procházeli směrem na konec, na konec naší cesty, která se krátila jako naše životy.

viden 2016

Ema Konečná, K4B

 

Škola zpracovává v souvislosti s využitím webových stránek pouze takové cookies, které jsou nezbytně nutné pro zajištění provozu webových stránek a internetových služeb u kterých není nutno získat souhlas uživatele webu (technické a relační cookies).
Ok