Ukázky přijímacích testů
Aktuálně
Anketa
Navštívili jste v minulém školním roce hernu stolního tenisu v místnosti S 0113?
 |
 |
Připomínky k webu
UKÁZKY KOREKTUR Z ČESKÉHO JAZYKA
(šestileté studium)
I.
O Nekázance
Z ulice Na příkopě vede do Jindřižské ulička se zvláštním jménem : Nekázanka. Když Karel IV poručil vystavět Nové město, osobně dohlížel na roskreslení ulic a na stavby domů, aby se všechno dělo přesně tak, jak chtěl. Na čas ale musel opustit Prahu, a když po návratu dychtivě spěchal na staveniště skontrolovat, jak pokračovali práce, všiml si nové ulice, která na plánech jím schválených nebyla. A hned se rozlobeně ptal: “Kde se ta ulice vzala, když já jsem jí stavět nekázal? Stavitelé se viděsili, že je král za jejich omyl krutě potrestá, jen mlčky stáli a nebyli schopni ze sebe slova vypravit. Když král viděl jejich strach, rozesmál se a řekl: “Budiž. Ať tu tedy ulice stojí. Ale na věčné časy ať se nazívá Nekázalka protože já jsem ji stavět nekázal!“ Z Nekázalky se postupem času stala Nekázanka a její název jí zůstal do dnes. Historici ovšem tvrdí, že své jméno dostala ulice podle toho, že v ní byl život veselý, nevázaný až rozpustilí, tedy “nekázaný“.
II.
Nejblišší dny po zdařilém lovu divokých koní uplinuly vesele a v blahobytu. Kolem ohniště se válelo již množství okousaných a rozbytých koňských kostí. Lovci si nepřáli jiného, než aby tento přebitek masa trval neustále. Ráno, když se probudili, připravili si jídlo, a když se najedli, zase spali atak činili pořát, až zásoby čerstvého masa konečně zpotřebovali. Suchého i uzeného masa bylo ještě dostatek.
Tlupa se vrátila na své tábořiště na Bílé skále. Lovci se sezkupili kolem ohně a líně pohlíželi na čmoudivé kotouče dýmu. Po hodech byli všichni přesiceni; mohou nyní několik dní trávit. Děti přinesly angelikové kořeny a rozdaly je lovcům. Ti je přijali s velikou libostí a hned kousali voné, hořce chutnající kořeny této rostliny, podobné petržely nebo kozímu pisku. Potom opět nehybně ležely. Děti si hrály. Měly mladého losa a psý štěně.
Psík vrčel a škrábal a byl ještě dosti divoký; nic méně se válel s dětmi a chňapal po nich, aniš jim ubližoval. Přivikl dětem za těch několik dní, co jim ho lovci přinesli, a stal se nerozlučným společníkem všech jejich her a rospustilostí.
Brouček a Cebík, Žabka i Kukačka a všecky děti, co jich v tlupě bylo, prosily Mamutíka, aby pejska tentokrát nezabíjel. Doposud v tlupě každého chyceného psíka dříve nebo později zabíjeli, třebaže se přítulné zvíře stalo všem milým. Jakmile nebylo kořisti a v tlupě byl hlad, nerozmýšlel se náčelník dlouho a poručil psíka upéci. Nyní však byl v tlupě blahobyt a hravému štěněti za tím smrt nehrozila. Mamutík řekl, že pes je dětí a že děti sami budou o něm rozhodovat.
III.
Po dnech plných ruchu a napjetí začala teď doba klidu, kterou jsem však vyplňoval usilovnou čiností. Sam, Dick a Will si libovali v pohostinosti apačů, s rozkoší ji využívali a důkladně odpočívali. Jediná práce, které se Sam Hawkens věnoval, byla každodenní projížďka na Martě, aby se prý, jak se sám vyjadřoval, naučila obdivovat všechny jemnosti jeho jezdeckého umění. V takové pohodě jim tedy ubíhal čas.
Já jsem se ale v peřinách neválel, to jest, nehověl si na své medvědí kůži. Vinnetou si totiž vzal do hlavy, že mi dá pravou Indiánskou školu. Byli jsme pryč často celé dny a podnikaly jsme dlouhé jízdy, přičemš jsem se musel cvičit ve všem, co patří k lovu i boji. Prolézali jsme lesy kde sem dostával znamenitou výuku v plýžení. Prováděl se mnou přímo jakási „polní cvičení“. Občas se ode mně odělil a dal mi za úkol, abych ho hledal. Dával si záležet, aby zastřel své stopy, a já se zase právě tak namáhal, abych je objevil. Jak často při tom ležel schovaný v hustém křoví nebo stál ve vodě Ria Pecos, skryt převyslými větvemi, a pozoroval mě, jak ho marně hledám. Upozorňoval mě na chyby, kterých jsem se dopustil, a názorně mi vlastním příkladem ukazoval, jak jsem se měl chovat nebo co jsem udělat nebo neudělat. Byla to výtečná škola, _______________, kterou mi tento výborný učitel dával s právě takovou chutí a radostí, s jakou jsem já jí nadšeně do sebe vztřebával.
IV.
Nazítří odnesli Fajákové na loď dary, které Odysseus dostal od krále a Fajáckých šlechticů. Truhlice s drahocenými rouchy a vzácnýmy nádobami. Alkinoos dal zabít krávu a objetoval nejlepší maso bohům.Po slavnostních hodech na rozloučenou poručil král rosprostřít na zádi lodi koberec, aby Odysseus mohl cestou spát.
Na prahu paláce se rozloučil Odysseus s dobrým králem. Teď už nic nebránilo Ithackému hrdinovi v cestě domů.Veslaři zabrali vesly. V dálce mizel pohostiný fajácký břeh a někde před nimi ležela Ithaka. Ve chvíli kdy začali hvězdy blednout, dorazili k Odysseově vlasti. Hrdina spal tvrdým spánkem. Nezbívalo plavcům než spícího Odyssea vysadit na břeh i s dary.Potom obrátili loď k domovu.
Jakmile se dověděl bůh Poseidón, že Fajákové pomohli Odysseovi, krutě se na ně rozhněval. Vyžádal si od vládce bohů Dia svolení, aby je mohl potrestat. Fajácká loď se už blížila přístavu a lidé zhromáždění na břehu jí mohli vidět. Náhle se vynořil z vln Poseidón a udeřil do lodi dlaní. V tom okamžiku se celá loď se vším co na ni bylo, promněnila v kámen.
V.
Nastával jiš třiadvacátý rok mého pobytu na ostrově. Tak jsem tu sdomácněl a uvykl samotářskému životu, že kdybych byl měl jistotu že mně divoši nepřepadnou a nezabijí, byl bych bíval spokojen. Byl bych zde trávil zbytek svých dnů až do oné chvíle, kdy zalezu jako starý kozel do kouta jezkyně, abych zemřel. Naskytla se my i rozličná vyražení a zábavy, při kterých čas ubýhal daleko příjemněji než dříve. Jak už sem dříve vyprávěl, naučil jsem svého papouška Póla mluvit a on štěbetal tak důvěrně, jasně a zřetelně vyslovuje, že jsem z toho měl velikou radost. Jistě že žádný papoušek tak pěkně nepovídal. Měl jsem ho plných dvacetšest let a kdož ví, jak dlouho by byl ještě žil, neboť jsem v Brazílii slýchal, že se papoušci dožijí sta let. Můj pes byl mi dobrým a milým druhem šestnácte let, až stářím sešel. Moje kočky se však tolik rosplemenily, že jsem jich musel řádku postřílet, aby mně nakonec se vším všudy nesežrali. Ale když obě staré přivezené kočky pošly, vyhnal jsem ostatní havěď do lesů, kde zdivočela, ponechav si toliko dva krotké miláčky, jejichž mláďata jsem však vždy topil. Do mé rodiny náležela i dvě nebo tři kůzlata, která jsem tak ochočil, že mi žrala z ruky. Kromě toho jsem měl ještě dva nové papoušky, kteří také pokřikovali:„Robine Crusoe“, ale nedovedli to jako můj Pól, poněvadž s žádným z nich jsem si nedal tolik práce jako s prvním.