Já, moji spolužáci ze třídy K5B a porůznu žáci ze tříd 3S, K4B a S6B jsme se ve dnech 6. 5. až 12. 5. a 10. 6. až 18. 6. 2016 zúčastnili výměny s francouzskými studenty.
O první části výměny – když Francouzi přijeli k nám, napíši jen krátce. Mé vzpomínky z druhé části jsou totiž mnohem čerstvější.
Všichni jsme byli hrozně nervózní. Hlavně posledních pár hodin před tím, než Francouzi dorazili. Ale po prvních dvou dnech z nás všechen strach a nervozita spadly. Na každé odpoledne jsme ve skupinách nebo všichni společně vymysleli snad i zábavný program pro naše „amis“. Výlety na hrady, nakupování nebo třeba šlapadla na Vltavě… Ke konci pobytu jsme zorganizovali společné barbecue, které se většině Francouzů líbilo nejvíce.
Teď už ale přistoupím k druhé části. K naší výpravě do Francie, přesněji do menšího městečka Roche-la-Molière. Unaveni z cesty autobusem jsme dorazili do našich rodin. Rodiče nás všechny přijali opravdu příjemně. Alespoň podle mě nebyl nikdo, kdo by se ve své rodině cítil špatně. Jazyková bariéra se v průběhu týdne snižovala víc a víc.
Dopoledne a část odpoledne jsme trávili se spolužáky a profesorkami na výletech po okolí. Navštívili jsme nejen okolní hrady, zámky a města, ale i (což mě velmi potěšilo) moderní stavby architekta Le Corbusiera. Byli jsme také na tamější radnici, kde měli organizátoři výměny proslovy a následně jsme se všichni vyfotili do novin. Ve středu jsme měli discoparty ve francouzské škole, takže zábava nám nechyběla. Zpět jsme jeli přes Lyon, kde jsme navštívili muzeum Confluence, starý Lyon a měli možná až přehršel času na nakupování. Do Prahy jsme se vrátili všichni a šťastní.
Závěrečné shrnutí pocitů z výměny. Když to vezmu zkrátka, všichni byli spokojeni. Až na jedno zranění z lanového centra se nám nic špatného nepřihodilo a uvědomili jsme si, že francouzsky umíme víc, než jsme si doposud mysleli.
Kate Cover, K5B
Rok se sešel s rokem a naši úspěšní studenti se opět zúčastnili slavnostního předávání pamětních listů v reprezentativních prostorách Brožíkova sálu Staroměstské radnice.
V letošním roce převážila kvalita nad kvantitou a naši studenti obsadili přední místa nejen v krajském, ale také v celostátním kole.
Jan Kulička O8A – SOČ obor chemie (práce „Nový přístup k nukleofilní tetrafluoroethylaci“)
1. místo v krajském kole
2. místo v celostátním kole
Cena MŠMT
Cena děkana FJFI ČVUT
Cena Farmaceutické fakulty UK
Cena Národního centra pro mladé chemiky
Tereza Kačerová S6B – SOČ obor zdravotnictví (práce „Obtížně léčitelné astma“)
3. místo v krajském kole
1. místo v celostátním kole
Nominace na účast v zahraniční soutěži
Cena MŠMT
Cena Národního centra pro mladé chemiky
Cena ředitele Fyziologického ústavu
Cena Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany Hradec Králové
Tereza Dvořáková 4. B – SOČ obor historie (práce „Vysídlení Němců z Československa po 2. světové válce“)
3. místo v krajském kole
Vojtěch Greger S6A – Konverzační soutěž v anglickém jazyce
1. místo v krajském kole
1. místo v celostátním kole
Všem oceněným studentům gratulujeme a věříme, že v následujících letech budou mít řadu následovníků!
Dne 8. 6. 2016 proběhla pod záštitou univerzity ČVUT konference Středoškolské techniky (StreTech 2016). Akce se konala na Fakultě strojní na chodbách čtvrtého patra budovy. Letošního ročníku se zúčastnilo přes 200 studentů z celé republiky, kteří prezentovali projekty v téměř všech vědních oborech. Každý z účastníků měl k dispozici stolek s posterovou tabulí, na kterou bylo možné umístit podklady prací. Během dopoledne účastníci několikrát prezentovali své projekty většinou zcela individuálně či menšímu počtu posluchačů.
Celou akci hodnotím velmi kladně. Jedná se o příjemné prostředí pro zviditelnění vlastního projektu a dobrou příležitost pro navázání nových kontaktů. Zároveň jsou práce otisknuty a vystaveny na webu StreTech konference, což je taktéž příjemná položka do životopisu :-). Takže všem doporučuji se zúčastnit – buď jako návštěvník za účelem načerpání inspirace (ročníkové, seminární práce, SOČky…), nebo jako prezentující.
Natálie Pánková, S7B
Ve dnech 11. až 13. května 2016 jsme se zúčastnili jarních projektových dnů, konkrétně projektu Skály a skaláci s vedoucími projektu Liborem Sedleckým a Pavlem Růžičkou.
Naše výprava začala na pražském hlavním nádraží, kde jsme se všichni sešli, následně šli do vlaku a zamířili přímo do obce Malá Skála. Z místního nádraží jsme šli do hotelu, ze kterého, díky jeho umístění, bylo krásně vidět na zříceninu skalního hradu Vranov neboli Pantheonu a okolní skály.
Profesor Libor Sedlecký pózuje u zříceniny hradu Frýdštejn
Poté jsme šli do místní restaurace na oběd, kde vařili poctivou českou kuchyni.
Dále jsme vyrazili na vyhlídku, ze které jsme viděli celou oblast, a pokračovali dál „nenáročnou“ procházkou skalami. Za zmínku stojí také to, že u každého zajímavého místa měl někdo z přítomných kratičký referát o daném místu.
Na vyhlíce
Další den jsme se po snídani vydali na celodenní výlet. Z nádraží jsme odjeli do Dolánek, odkud jsme šli na prohlídku zámku Hrubý Rohozec, což nebyla první ani poslední návštěva zajímavého místa, protože nás dále čekala návštěva Dlaskova statku, který jsme si celý mohli projít a podrobně prohlédnout. Ze statku jsme namířili přímo do Turnova, kde jsme se najedli, prošli částí města a následně navštívili Muzeum Českého ráje. Čekala nás dlouhá cesta zpět, a tak jsme se moc nezdržovali a vyrazili jsme směrem ke skalnímu bludišti Kalich neboli Chlévišti, které jsme úspěšně prošli. Skalní bludiště bylo za protireformace útočištěm pronásledovaných nekatolíků. Připomíná je vytesaný kalich s letopočtem 1634 (proto ten název). Cestou jsme se nezapomněli zastavit ve známé restauraci jménem Zrcadlová koza, kde jsme se posilnili na dlouhou cestu. Večer jsme dorazili do hotelu, kde jsme si dali večeři a následovala volná zábava (např. kulečník nebo fotbal).
Skalní bludiště Kalich
Celý výlet nám počasí přálo a bylo tomu tak i v pátek, takže jsme po snídani vyrazili na kratší procházku místními skalami, po cestě jsme si sehnali oběd, vzali zavazadla a vyrazili zpět do Prahy.
Magdalena Ondřichová, Adéla Eva Novotná, K4A
Jak tomu tak bývá, měsíc květen je obvykle díky maturitám a hezkému počasí měsícem poměrně bohatým na mimoškolní aktivity, o čemž se mohla přesvědčit má třída 5S. A to rovnou několikrát!
Společně s panem profesorem Růžičkou jsme absolvovali hned tři zajímavé akce, zaměřené jak jinak než na kulturu a naši historii. Hned počátkem měsíce, v úterý třetího května, jsme se vypravili na exkurzi na zámek Konopiště, který je proslulý především jako rezidence následníka českého trůnu, arcivévody Františka Ferdinanda d´Este. Tematicky jsme absolvovali jízdu po Dráze císaře Františka Josefa, vedoucí z Prahy do Benešova, načež jsme se vypravili benešovskými ulicemi směrem k zámku. Netrvalo dlouho a ocitli jsme se v rozlehlých zámeckých zahradách, skýtajících klid a čerstvý vzduch. Zde jsme si nejprve prohlédli samotné zahrady a poté jsme se vydali po mírném svahu k samotnému zámku, kde se naše třída rozdělila na dvě skupiny. První skupina absolvovala klasický okruh po zámku, kdežto druhá se vydala na méně obvyklou trasu, která byla zaměřená na loveckou tematiku, jež se více než nabízí, s ohledem na arcivévodovu zálibu v lovu.
Když jsme se po hodinových prohlídkových okruzích opět sešli, vydali jsme se společně do rozsáhlých zahrad a zpět do Benešova, který si vybraná skupina studentů s panem profesorem prohlédla, zatímco zbytek třídy jel zpět do Prahy s paní profesorkou Borovkovou.
Brzy nato se naskytla kulturní lahůdka, kterou jsme si pochopitelně nemohli nechat ujít, a sice opera Andrea Chénier, uváděná v Národním divadle. Tento kousek, pojednávající o básníkovi, který se stane obětí francouzské revoluce, je na operní poměry vcelku vzácný, o čemž svědčí i fakt, že i velký znalec opery, jakým pan profesor je, viděl tento počin poprvé.
To teplé květnové úterý jsme si udělali v pěti lidech příjemný večer, který jsme zakončili krátkou procházkou po večerní Praze, a jelikož se jednalo o zakončení naší operní smršti, zamluvil pro nás pan profesor dokonce soukromou lóži!
Než jsme si stačili oddychnout, uplynul další týden a přišla další akce, opět spojená s naší historií. A nejednalo se o nějakou maličkost, ale přímo o české korunovační klenoty, symbol moci českých králů dávající najevo jejich moc po mnoho století. Spoléhali jsme se na to, že ve čtvrteční dopoledne na ně nebude čekat tolik turistů, jako kdybychom se vydali odpoledne či o víkendu, fronta byla ovšem i tak poměrně velká. Čekali jsme bezmála tři hodiny, jež ovšem díky třídnímu kolektivu a neustálému hovoru utekly mnohem rychleji, než kdybychom se na klenoty vydali jednotlivě. Zážitek nakonec stál za to!
Když už jsme na Hradě nacházeli, vzal nás pan profesor na tematický okruh po zdejších zahradách, provedl nás i Jelením příkopem a nakonec jsme se dostali do Nového Světa, kde jsme se na zdejším hřišti na chvíli vrátili do dětství J.
Celý den jsme završili obědem v jedné zdejší restauraci, kde jsme si pochutnali na tradiční české kuchyni.
Jak je vidět, naše třída si květen užila dosyta a máme za sebou hned tři zajímavé zážitky, na které budeme, myslím, rádi vzpomínat. A to už je tady červen, kdy nás čeká vodácký zájezd a návštěva Františkových Lázní!
Ondřej Kukan, 5S
Název projektu napovídá, že účastníci strávili celou dobu trvání projektu v terénu. Ubytovaní jsme byli na Kubrychtově boudě. Musím uznale konstatovat, že nikdo neměl problém s velmi jednoduchým ubytováním bez elektřiny a tekoucí vody a všichni ochotně pomáhali s úklidem i dalšími pracemi.
Českého krasu, zejména oblasti okolo Srbska, jsme si opravdu užili. Navštívili jsme Solvayovy lomy a lom Paraple, Sv. Jan pod Skalou, štoly lomu Mořina, lom Na Chlumu, Alcazar a další proslulá i méně známá místa. Cílem ale nebyla turistika. Účastníci si na začátku vybrali některý z badatelských úkolů, jako např. „Až vyšumím, tak vyšumím…“, „Před pikolou, za pikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát.“, „Cenu Hudební akademie pro tento rok získává…“, „Zkamenělá ZOO“, „Hlad je nejlepší kuchař.", „Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?“, „Stratégové a taktici mezi rostlinami“, „Kras je krásný.“ a další. Ač tomu názvy úplně nenasvědčují, šlo o úkoly přírodovědné, k jejichž plnění účastníci získávali podklady na výše uvedených lokalitách od pracovníků správy CHKO a v literatuře.
I když nás trochu pozlobilo počasí, úkoly jsme splnili, užili jsme si jarní přírody a pěkných míst Českého krasu. Ani se nám moc nechtělo vracet se do rušné Prahy a k běžným povinnostem.
Kamila Babická
Ve dnech 11.–13. 5. 2016 probíhaly projektové dny pro nižší gymnázium, jeden z projektů byl nazván Drážďany a vedly jej Mgr. Petra Stejskalová a Mgr. Iva Tupá. Zde si můžete přečíst, jak projekt probíhal.
První den se všichni účastníci sešli ve škole a ve skupinkách si vybrali téma týkající se Drážďan, na které společně dělali prezentaci a přednášeli ji ostatním. Ty se většinou týkaly různých zajímavých památek Drážďan, které se nacházely na trase pro následující den.
Druhý den ráno byl sraz před budovou školy, a když jsme už všichni seděli připoutaní v autobuse, mohli jsme vyrazit směr Německo. Po zhruba dvouapůlhodinové cestě jsme dorazili do Drážďan a vydali se navštívit památky. Začali jsme Zwingerem, viděli jsme také Semperovu operu na Divadelním náměstí, Fürstenzug, Frauenkirche a spoustu dalších s tím, že u každé památky jsme si zopakovali informace z prezentací z minulého dne. Navštívili jsme také Muzeum dopravy, které mělo velký úspěch především u chlapecké části naší skupiny. Odpoledne jsme měli rozchod na náměstí Altmarkt na oběd a případné zakoupení suvenýrů. Po opětném setkání jsme se vydali na poslední zastávku našeho výletu, což bylo interaktivní Deutches Hygiene-Museum, kde jsme se dozvěděli informace o historii lékařství a vyzkoušeli jsme si různé atrakce zaměřené na koncentraci, logiku a smysly. Poté už jsme jen nasedli do autobusu a vydali se zpět ku Praze.
Poslední den jsme se opět sešli ve škole kolem 9. hodiny a začali jsme dělat papírovou koláž o tom, jaký projekt byl. Druhou část programu zabrala vědomostní hra o Drážďanech spojená s rozličnými aktivitami, přičemž výherci získali drobné ceny a za odměnu dostali všichni žáci čokoládu.
Takto jsme si užili projekt Drážďany.
Anna Tereza Kristóf
Ve dnech 11.–13. května se konaly projektové dny. Jedním z nich byl i anglický projekt týkající se Titaniku, který 15. 4. roku 1912 narazil do ledovce a potopil se. Projekt trval tři dny, z čehož jsme dva strávili ve škole a jeden na výstavě v Letňanech. Projekt byl veden profesorkami Ivanou Marvánovou a Jitkou Čermákovou.
1. den
První část prvního dne byla zaměřena na obecné informace, jako třeba – co budeme nadcházející dny dělat, kde a kdy se budeme scházet, co bude závěrečná práce, atd.
Poté jsme dostali pracovní listy s úkoly, v nichž jsme měli např. napsaná nová anglická slovíčka vztahující se k tématu, která jsme měli pospojovat s jejich správnými významy. Během prezentace jsme si vyslechli zajímavé informace o samotném Titaniku – rozměry, váha, počet pasažérů, luxusní vybavení… Zhlédli jsme i několik krátkých videí, např. o tom, jaké to je, když se lidské tělo ocitne v dvoustupňové vodě. (Celý projekt probíhal samozřejmě v angličtině.)
Na závěr jsme se dívali na známý a cenami ověnčený film Titanic s Leonardem DiCapriem a Kate Winslet.
2. den
Na začátku druhého dne jsme se vžívali do rolí některých pasažérů Titaniku, dostali jsme informace o jejich životě před osudnou plavbou a popřípadě po ní. Naším úkolem bylo chodit po třídě a nechat ostatní hádat, kdo jsme podle nápověd, které jsme ostatním dávali.
A poté jsme šli na výstavu o Titaniku, konající se v Letňanech, kde jsme strávili celý zbytek dne. Na začátku expozice jsme dostali vstupenky, na nichž bylo jméno pasažéra, který nám byl přidělen, a na konci jsme se dozvěděli, jestli dotyčný přežil nebo ne. Výstava byla velice zajímavá, bylo tam prezentováno mnoho předmětů, které byly doopravdy na lodi, stejně tak jako osobní majetek pasažérů. Nejvíce se nám líbily místnosti, které vypadaly jako ty na Titaniku.
3. den
Poslední den jsme zakončili naší závěrečnou prací. Vytvářeli jsme projekt ve formě osobní nástěnky vzpomínek pasažéra, kterého jsme dostali na začátku druhého dne nebo kterého jsme si vybrali. Projekt se dělil na dvě části. První se týkala skutečné minulosti pasažéra (např. napsali jsme dopisy, které mohl poslat partnerce nebo dětem, popsali důvody, proč se plavil…). Druhá část byla zaměřena na fiktivní pokračování jejich života. Měli jsme vymyslet, jak by život cestujícího dopadl, kdyby se loď nepotopila.
Projekt Titanic byl velmi zajímavý a všichni jsme si ho moc užili.
Nami Havelková, T3A
