Published: 7. červen 2016

3. ročník

16.–20. 5. 2016

Charita?… Co?… Proč?… Jako i já?… Aha!

P1A, P1B, 1S

V prvních třídách nižšího gymnázia proběhl hodinový workshop, na němž se studenti aktivně seznámili s pojmy charita, nadace, nadační fondy, dobrovolnictví. Podrobněji jim byla představena dosavadní práce a záměry NFGŠ. Řešilo se i zapojení studentů do nadační činnosti, to si sami vyzkouší již na zahradní slavnosti v červnu 2016.

Studenti v menších skupinkách vytvořili návrhy potisku triček, které byly vystaveny ve vestibulu gymnázia a z nichž byly hlasováním vybrány nejlepší dva. Tyto dva nejúspěšnější návrhy budou vytištěny na nadační trička a nátělníky pro rok 2016 a zájemci si je budou moci zakoupit na zahradní slavnosti či v kanceláři školy.

17. 11. 1939 – 17. 11. 1989 – Jak to vlastně bylo?

S2A, S2B, T3A, T3B

Pro sekundy a tercie si jejich starší spolužáci připravili prezentaci a krátký film jako výstup z osmiměsíčního česko-německého projektu Básně z koncentračního tábora, jenž byl podpořen NFGŠ. Cílem projektu bylo zmapovat cesty a osudy básní Josefa Čapka, které z německého koncentračního tábora Sachsenhausen, kde byl uvězněn, vynášeli čeští vysokoškolští studenti zajatí 17. 11. 1939. Po dobu projektu studenti absolvovali besedy s pamětníky, zhlédli historické filmy či prameny v archivech, navštívili koncentrační tábor Sachsenhausen a Berlín. O svých dojmech, zážitcích a práci na projektu velmi zajímavě svým spolužákům vyprávěli.

Živá knihovna aneb nesuď knihu podle obalu

K4A, K4B, 2S

V Živé knihovně jsou namísto knih půjčováni lidé, tzv. živé knihy, kteří ve svém každodenním životě čelí předsudkům a stereotypům. 

Projekt obecně prospěšné společnosti OPIM se skládá ze dvou částí probíhajících ve dvou dnech, vždy v 90minutovém bloku, a to pro každou třídu zvlášť. V první části lektorka OPIM formou skupinové hry přidělí jednotlivým studentům společenskou roli, do níž se pomocí odpovědí na 25 otázek sami vžijí, aniž by ostatní jejich roli znali. Dalších 25 otázek studenty seřadí na pomyslném společenském žebříčku. Poté se role odtajní a lektorka se studenty diskutuje o důvodech a předsudcích, které k jejich zařazení vedly.

V druhém bloku se studenti rozdělí do 4–5 skupin a ke každé z nich se připojí jedna živá kniha, stručně představí studentům svůj osud a problémy, kterým čelí, a odpovídá na dotazy studentů. Živá kniha má právo odmítnout odpověď či ukončit debatu, pokud by měla pocit, že jí diskuse ubližuje. Každá debata se živou knihou trvá 25–30 minut a pak se skupiny vymění. Živé knihy, které se letos zúčastnily projektu, zastupovaly následující menšiny: bezdomovec, HIV pozitivní, česká muslimka, bývalá narkomanka, feministka a ezoterička, vozíčkář.

Studenti všech tří tříd výborně spolupracovali s lektorkou, do svých rolí v první části projektu se dostatečně vžili a závěrečná debata byla osobní a zajímavá. V druhé části projektu pak žáci velice intenzivně zažili svět diskriminace, se kterým se obvykle nemají možnost osobně setkat. Některé besedy byly až trochu šokující, ale i přes počáteční ostych či překvapení se studenti aktivně do debat zapojili a litovali, že nebyl čas diskutovat se všemi živými knihami.

Studentské hodnocení projektu Živá knihovna bylo výborné, studenti ocenili bezprostřední a velmi intenzivní zážitky ze setkání s živými knihami a v naprosté většině doporučili projekt pro další spolužáky.

Právní prostředí v ČR a já (přednáška ústavního soudce Jaromíra Jirsy)

K5A, K5B, 3S

Českým právním prostředím provedl kvintány poutavým a zábavným způsobem pomocí mnoha konkrétních příkladů služebně nejmladší z našich ústavních soudců, absolvent GNŠ, Jaromír Jirsa. Načrtnul základní strukturu českých právnických institucí, doplnil ji konkrétními jmény soudců, jejich pravomocemi, ale soustředil se také na doporučení důležitá pro běžný život občana ČR. Kvintáni v průběhu přednášky kladli mnoho dotazů a bylo znát, že je téma zajímá a osobně se jich dotýká.

Tereza Šírová – Autorské čtení. Inspiruj se a tvoř!

K5A

Tereza Šírová, studentka S7B, představila při autorském čtení svou sbírku básní, jejíž přípravu podpořil také NFGŠ. Pro mnohé bylo setkání s autorem nejspíše prvním v životě, možná může některé povzbudit k vlastní tvorbě či vést k poznání, že tvůrčí činnost je součástí i jejich každodenního života.

Published: 31. květen 2016

Středa 18. května

Sraz v 10 hodin v Městské knihovně na Mariánském náměstí. Vyslechli jsme instrukce k projektu a pak jsme se věnovali knížkám o Praze – těm odborným, tedy popisujícím, kde co je, se říká pragensie. O Praze jsou ale i povídky a podobně (např. od Jana Nerudy). Našli jsme přes dvacet různých knížek (viz seznam), ale existuje jich několik desítek.

Potom jsme se vydali do nedalekého Muzea Karla Zemana (narodil se v roce 1910 a zemřel v roce 1989). Už v roce 1955 natočil Cestu do pravěku – to sice nebyla pohádka, ale spíše to byla sci-fi. Natočil to v době, kdy filmová technika byla úplně jednoduchá, a tak brontosaurus a tyranosaurus byli vyrobeni jako obrovské loutky a točilo se všechno se zadní projekcí. Výsledek byl docela pozoruhodný. Ani dnes, kdy jsme všichni viděli Jurský park Stevena Spielberga, to nevypadá úplně směšně.

Ale zpět k pohádkám – on vlastně opravdové pohádky netočil, spíš zpracovával příběhy pro větší děti, asi nejspíš ty, co sám rád četl jako kluk: verneovky – např. Vynález zkázy, Na kometě. Natočil taky film na motivy německé knížky (z roku 1786) o notorickém lháři: Baron Prášil. Ten baron, jmenoval se Karl Münchhausen, doopravdy žil a do dějin literatury vstoupil tím, že si vymýšlel neuvěřitelné příběhy, o kterých však tvrdil, že je skutečně prožil. Dokonce je po něm pojmenována duševní nemoc „Münchhausenův syndrom“. Zeman také natočil animovanou (také původně německou) pohádku Čarodějův učeň a spoustu dalších filmů. V muzeu je možné vidět Zemanovy nákresy filmových scén, fotodokumentaci z realizace filmů a je možné se seznámit s jeho filmovými postupy – např. jak připravoval filmové triky. Bylo to docela zábavné, ale děti ze školky by to asi nezvládly.

Středa byla zakončena výletem lodí po rameni řeky Vltava, po Čertovce.

Čtvrtek 19. května

Sraz byl na metru Malostranská a pak se šlo do Mostecké ulice, do Muzea pražských pověstí a strašidel. Mohli jsme si prohlédnout poměrně zdařile vyrobené postavy Golema, Fausta, malostranského raracha, kostlivce, Turka z Ungeltu, čerta z Vyšehradu, který straší na Jánském vršku, a různé skřítky. Pravda, děs ta strašidla nenaháněla, a tomu, co se píše v propagačních materiálech muzea, a sice že vyděsila i samotného Otce vlasti, Karla IV., se příliš nechce věřit, ale docela nás toto zjištění pobavilo. Na rozdíl od Muzea Karla Zemana tuto expozici doporučuji spíše pro návštěvu menších dětí, i ze školky, ovšem v doprovodu rodičů, protože ve sklepeních by se mohly ztratit.

Pátek 20. května

Sraz byl na metru Anděl, pak jsme dojeli tramvají až k „Barrandov Studio, a. s.“ – srozumitelně řečeno do Barrandovských filmových studií.

Chvilku potom, co jsme přišli, nám byl přidělen milý vousatý pán, který se představil jako průvodce. Provedl nás většinou filmových ateliérů a ve všech strávil několik minut výkladem. Taky nám prozradil pár vtipných historek, tedy jestli se tomu tak dá říkat. Například to, že když se natáčel film „Mission Impossible“ s Tomem Cruisem v hlavní roli, museli Tomovi zařídit fitness centrum o rozloze 1000 m2.

Říkal nám i vážné věci, jako například, že se na Barrandově během německé okupace točily propagandistické filmy pro nacisty. A později zase pro komunisty.

Kromě dvou dílů Mission Impossible se tam točil také film podle Dickensova románu Oliver Twist, bondovka Casino Royal, Bídníci podle románu Victora Huga, Letopisy Narnie a další. A samozřejmě taky spousta pohádek.

Jak se prohlídka blížila ke konci, většina lidí – nutno dodat, že převážně mužského pohlaví – si začala sedat, kdykoli to bylo jen trochu možné. Protože, kdo je zvyklý být na nohou dvě a půl hodiny v jednom kuse a posunovat se tempem více než pomalým? Nejhorší ovšem bylo, když se okolo nás vyskytovalo několik desítek, ne-li stovek, krásných gaučů, křesel a židlí a bylo vyloučené si na ně sednout, protože se jednalo o rekvizity.

(Tato filmová studia založil jako společnost pro natáčení filmů v roce 1921 Miloš Havel, bratr stavitele Václava Havla, což byl otec prezidenta Václava Havla. Václav Havel starší pak začal studia začátkem 30. let stavět. Byla obrovská (45 000 m2) a už před válkou se tam natočily stovky filmů. Filmy v mezinárodní produkci se tam točí dodnes.)

21 knih o Praze

• Toulky památkami Prahy (Jan Kamenický)

• Geologické památky Prahy (Jiří Kříž)

• Pověsti staré Prahy (Adolf Wenig)

• Staré pověsti české (Alois Jirásek)

• Malostranské povídky (Jan Neruda)

• Praha barokní (Arne Novák)

• Kdo se bojí, nesmí do Prahy (Jana Viktorínová)

• Podivuhodné příběhy ze staré Prahy (Karel Krejčí)

• Příběhy ze staré židovské Prahy (Magdalena Wágnerová)

• Mozartova cesta do Prahy (Eduard Morike)

• Pražské Jezulátko (Josef Forbeský)

• Dějiny části Prahy jako dějiny farních obvodů (Věra Pelzbauerová)

• Domovní znamení staré Prahy (Lydia Petráňová)

• Pražský hrad (Miloš Pokorný)

• Václavské náměstí v běhu staletí (Kateřina Bečková)

• Elektrické tramvaje jezdí v Praze už 120 let (Pavel Fostík)

• Praha a Vltava: Řeky, potoky a vodní nádrže Velké Prahy (Pavel Augusta)

• 77 pražských legend (Alena Ježková)

• Báje legendy a pověsti staré Prahy (Vladimír Hulpach)

• Skvosty Prahy (Petr David)

• Pražský uličník – 3 díly (Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství; M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.)

V Nerudově ulici straší
– malý pokus o malou pověst –

V poslední době byl v Nerudově ulici v pozdních večerních hodinách opakovaně spatřen muž s vousem a delšími vlasy. Byl oblečen do velmi nemoderních šatů a neustále si něco pro sebe povídal. Vzbudil pozornost především německých turistů, kterých se v početných hospodách vyskytovalo opravdu mnoho. Měli totiž dojem, že ten muž mluví německy – a někoho jim intenzivně připomínal. A pak se to rozkřiklo: V Nerudově ulici straší duch Karla Marxe! A hledá prý dělníky, tedy proletáře.

Další skupina návštěvníků místního lokálu U Kocoura, kde se věc začala řešit, byli Češi – byli sice docela v menšině, ale představa ducha Karla Marxe v Nerudově ulici je rozčílila. Nerudova ulice se sice vždycky po spisovateli Janu Nerudovi nejmenovala, dřív se dokonce jmenovala německy – od 17. do 19. století to byla Sparrengasse, takže vlastně Krokevní, protože se do ní pokládaly krokve, takové ty trámy, ze kterých se normálně dělaly podpěry na střechy, ale protože ta ulice vede do docela prudkého kopce, tak se ty trámy (krokve = Sparren) dávaly na tu silnici, aby povozy mohly lépe vyjet do kopce. A aby to v zimě tolik neklouzalo. Ale proč by duch Karla Marxe vyhledával zrovna Die Sparren, že? Pak někoho z přítomných napadlo, podívat se do Wikipedie a porovnat fotky.

Zdálo se, že vysvětlení je jasné! Podoba Karla Marxe a starého Jana Nerudy byla neuvěřitelná. V Nerudově ulici nestraší duch zakladatele marxismu, ale Jana Nerudy. Asi se na Vyšehradském hřbitově musel doslova „otáčet v hrobě“. Co dělají ty davy na Karlově mostě? A ty ceny za pivo? Inu, toto! To v době, kdy psal Povídky malostranské, opravdu nebývalo, vždyť tady bydleli samí obyčejní lidé, často vyloženě chudí…

Poněkud opilí hosté vyšli z hospody U Kocoura a vtom HO uviděli. Byl to on – Neruda. Pokynul jim a pak jako by se rozplynul ve tmě. Vypadal tak přirozeně! Že by to nebyl duch? To už se asi nikdo nedoví…

Albert Kučera, Joseph Osborne

Published: 27. květen 2016

Ráda bych požádala všechny studenty našeho gymnázia, aby se zúčastnili hlasování o nejzajímavější tričko.

Hlasovat můžete v přízemí.

Hlasování probíhá do středy 1. 6. 2016.

Vyberte to nejzajímavější a Nadační fond při Gymnáziu Nad Štolou trička nechá vyrobit.

Děkuji za nadaci a těším se na vaše tipy!

Zuzana Kz

Published: 26. květen 2016

3. května se celá naše třída sešla před školou. Vyrazili jsme tramvají na zastávku metra Vltavská a vydali jsme se do metra. Dojeli jsme do konečné stanice Letňany a vyšli jsme ven. Ušli jsme asi 200 metrů k výstavišti PVA EXPO Letňany.

Když jsme došli k místu, paní profesorka koupila lístky a my se vydali k budově. Hned u vchodu nás zastavil pán, který nám řekl, že si máme odložit oblečení a batohy do určené skříňky (z bezpečnostních důvodů). Hned u vchodu jsme dostali palubní lístek, na kterém jsme měli napsáno jméno pasažéra a číslo kajuty, a na konci výstavy jsme se mohli dozvědět, jestli jsme přežili. Dostali jsme také audio průvodce na to, abychom porozuměli delším textům. Vešli jsme do první místnosti, která pojednávala o období 1900–1910. Ani jsme všechno nestihli zhlédnout a paní pořadatelka nás hnala hned do další místnosti, kde byl připraven dokument o Titaniku. Po krátkém filmu jsme se přesunuli do další místnosti, kde jsme se seznamovali se stavbou Titaniku, s jeho kajutami a vším možným o něm. Značná část expozice byla věnována potopení lodi a nalezení vraku. Na konci výstavy jsme si pořídili několik fotek.

Jakmile jsme opustili výstavu, vyzkoušeli jsme si ještě malý kvíz o Titaniku a pak už jsme vyrazili do školy, kde jsme si dali rozchod a poklidně šli na oběd.

Matej Kromka P1A

Published: 26. květen 2016

V pátek 6. 5. jsme se sešli na tramvajové zastávce Václavské náměstí, abychom zhlédli divadelní představení Bylo nás pět. Poté jsme zamířili přímo do Divadla ABC, které bylo hned naproti tramvajové zastávce.

Sešli jsme do šatny, kde jsme si odložili naše bundy, a šli jsme se usadit na naše místa. Po třetím zvonění představení začalo. Představení mělo dvě dějství, mezi dějstvími byla přestávka. V prvním dějství se jednalo zejména o hry a tzv. rošťárny chlapců, které ztvárňovali dospělí herci. Ti se do svých postav vžili opravdu dobře. Jak už jsem uvedl, tak po prvním dějství následovala přestávka, proto jsme vyšli ven a měli jsme asi patnáct minut na to, abychom se občerstvili. Tentokrát už po druhém zvonění začalo druhé dějství, které pojednávalo o hlavní postavě příběhu (Petru Bajzovi), jenž měl vysoké horečky a „divoké“ sny, v nichž se mu zdálo o něm a jeho kamarádech, kteří s ním byli v Indii a zažívali různá dobrodružství.

Po druhém dějství, které zakončilo celé představení, jež bylo moc hezké, jsme vyšli ven ze sálu, vykráčeli po schodech nahoru a rozprchli za svými rodiči, protože už byla tma, neboť představení skončilo asi v 21:30.

Matej Kromka P1A

Published: 17. květen 2016

V rámci jarních Projektových dnů se deset studentek zúčastnilo projektu "Nauč se šít na stroji!" ve Škole šití. Naučily se základní práci se strojem a ušily si krásnou kolovou sukni. Podívejte se na video z projektu. 
Jiřina Bogdanová

Published: 9. květen 2016

Dne 5. 4. 2016 se na Gymnáziu nad Štolou konalo obvodní kolo 65. ročníku Matematické olympiády kategorií Z6, Z7 a Z8.

Žáci řešili 3 úlohy s maximálním ziskem 18 bodů.

Výsledky všech kategorií byly slavnostně vyhlášeny v aule našeho gymnázia 26. 4. 2016, vítězové převzali diplomy a věcné odměny.

Kategorie Z6

1.–3. místo: Michaela Hrabáková, Martin Schwarz a Veronika Bilíková, Gymnázium Nad Štolou

Kategorie Z7

1. místo: Matouš Balík, Gymnázium Nad Štolou

2.–3. místo: Lucie Řeháčková a Konstantin Samoylov, Gymnázium Nad Štolou

Kategorie Z8

1.–5. místo: Mikuláš Brož, Barbora Lánská, Aneta Lipová, Zuzana Outratová a Lucie Vavřinová, Gymnázium Nad Štolou

Vítězům srdečně blahopřejeme a všem přejeme hodně elánu do dalšího studia matematiky.

Mgr. Věra Tesařová

Published: 1. květen 2016

Po celoroční práci na projektu „Básně z koncentračního tábora“ jsme se v doprovodu našich profesorek (trio ve složení Tupá, Hausmannová a Kubelková) vydali do Německa završit naše úsilí.

Ve čtvrtek sedmého dubna jsme po osmé hodině vyrazili od školy. Náš pan autobusák byl frajer, jeli jsme zvesela a plynule a po pár siestách, mnoha dobrotách jsme kolem půl druhé dorazili do koncentračního tábora Sachsenhausen.

Zde nás čekala a mile přivítala paní Anna Milarch, která v nadaci Sachsenhausen pracuje už několik desítek let. Nejdřív nám řekla stručně o historii tábora a potom zadala samostatnou práci, při které jsme museli pročíst desky plné dokumentů a připravit si krátkou prezentaci o různých částech a budovách tábora. Následně jsme se pár hodin procházeli táborem a dozvídali se o hrůzách, které zde byly na vězních páchány.

Ošklivé počasí nám náladu moc nevylepšilo, proto jsme se opět nalodili do busu a vyrazili do Wandlitz, kde jsme byli ubytováni v místní Jugendherberge. Pokoje byly moc pěkné, a tak jsme s dobrou náladou odhodili tašky a vyrazili na večeři. Byla celkem dobrá, přesto většina naší skupiny ještě vyrazila do Penny a Lidlu utrácet eura za dobroty. Večer jsme strávili převážně venku, jelikož se Jugendherberge nacházela na břehu jezera. Krásnými západy slunce nad hladinou jsme potom zahltili sociální sítě – u recepce byla Wi-Fi! Vyspali jsme se dobře a už byl pátek a čekala nás spolupráce se studenty jednoho berlínského gymnázia.

Opět jsme dojeli do Sachsenhausenu, obsadili konferenční místnost a po příjezdu Němců naše nejschopnější němčinářky Valachová a Krchovová povyprávěly o úžasnosti naší školy a o průběhu naší práce na projektu. Také jsme si pustili velmi hezky zpracovaný krátký film, který vznikl na úkor spánku Krouparové. Volejníčková a Dvořáková pak předaly námi vytvořený almanach (vytvářela ho i Pechová), almanach školy a několik drobných předmětů, abychom definitivně potvrdili, že štoláci jsou prostě třída.

Němci také povídali o své škole (těžko říct co, se znalostmi němčiny jsem na tom stejně jako naše odvážné francouzské trio ze sexty B ve složení Felixová, Pechová, Takáč) a pak jsme vytvořili skupinky po čtyřech Němcích a dvou Češích. Byli v přesile, ale my jsme se nedali, a tři hodiny jsme se odvážně oháněli směsicí němčiny, angličtiny a posunků, abychom dospěli ke společnému cíli – prezentaci rozdělených témat (například falšovna bankovek nebo vězeňský hudební sbor). Po obědě v nedaleké restauraci došlo na prezentace, a myslím, že se nám to moc povedlo. Němci pak odjeli a my jsme ještě zpracovávali plakáty, které budou v lednu příštího roku vystaveny v německém parlamentu.

Ve Wandlitz jsme si užili večeři v podobě netradiční kombinace guláše, bramborové kaše a zeleniny. Zbytek večera jsme strávili posloucháním hudby a poměřováním, kdo víc nestíhá ročníkovou práci. Spát jsme šli brzo, protože v sobotu byl v plánu Berlín.

Když Perglerová upletla dívčí části skupiny tématické bavorské copánky a byli jsme nasnídaní, vesele jsme obsadili autobus. Často zaznívalo slovo „Primark“, ale samozřejmě jsme se nejvíce těšili na poznávací část zájezdu. První zástavkou naší cesty byl Reichstag, impozantní budova, kde zasedá parlament. Vyjeli jsme výtahem do třetího patra, popadli audioguidy a užili si komentovanou vyhlídku na město. Jílková a paní profesorka Kubelková nám místy trochu zezelenaly, přece jenom jsme byli hezky vysoko.

Z Reichstagu jsme šli k nedalekému památníku holocaustu, kde jsme se na rozdíl od ostatních návštěvníků velmi kultivovaně procházeli kolem různě velikých betonových kvádrů. Potom nás autobus dovezl ke zbytkům Berlínské zdi, kde jsme v čele s Neumannem fotili a obdivovali zbytky Berlínské zdi. Následně jsme byli dovezeni zpět do centra a vyklopeni u Braniborské brány.

Následovala další salva fotek a pak jsme se vydali směrem k Alexanderplatz. Cestou jsme se po velkém přemlouvání ze strany paní profesorky Tupé stavili v Ampelmann shopu, obchodu, kde má vše motiv berlínského panáčka. Pozorní studenti si možná všimnou, že má paní profesorka nový penál.

Zastavili jsme se také u pomníku spálených knih a obešli si Muzejní ostrov. Taky jsme stihli zhodnotit šaty několika nevěst, které jsme cestou potkali. Nad hlavami se nám tyčila slavná televizní věž a zcela uchození jsme konečně dorazili na Alexanderplatz. Tam jsme dostali rozchod.

V Primarku bylo víc lidí než ve středu ve školní jídelně. To však nezabránilo, aby si všichni krom Tomáška, Šubrta a Strnada něco koupili. Potom si všichni šli ulovit něco k jídlu a najít záchody. Na sraz jsme dorazili všichni včas, došli k autobusu a vyrazili do Wandlitz.

K večeři byly špagety. Taky jsme se večer skamarádili s dalšími Němci a ti nám věnovali pizzu. Jelikož neuměli moc anglicky a my neumíme tak dokonale německy, k bližšímu střetu kultur nedošlo. Kulturní složku však nahradily vynikající konverzace s našimi profesorkami, během kterých jsme stihli probrat úplně všechno.

Ráno jsme se vydatně nasnídali, zabalili jsme si, uklidili pokoje, vynesli smetí a po kontrole z recepce, že jsme nic nezdemolovali, jsme mohli jet. Opět jsme jeli do Berlína, tentokrát do západního. Prohlédli jsme si slavnou Pudřenku a Rtěnku, dva moderní kostely, mezi nimiž stojí zachovaný kostel v rozbombardovaném stavu z druhé světové války.

Pak jsme nasedli do autobusu a ještě jeli do Charlottenburgu, prohlédnout si krásné zahrady a Belvedér.

Za vokální podpory Týnkové a Kunákové jsme dojeli kolem půl sedmé do Prahy, šťastni a znaveni.

Náš pobyt byl fajn, procvičili jsme si němčinu i angličtinu, utužili kolektiv a dozvěděli se spoustu nových věcí.

Sláva Štole,
Ordeltová, S6A

Published: 1. květen 2016

Dne 25. 4. 2016 se konal patnáctý ročník humoristického a satirického studentského kabaretu s názvem Jsem lepší než Švejk. Soutěž divadelních scének se již tradičně konala v Divadle Bez zábradlí. Porotu, dohlížející celkově na osm vystoupení, tvořila pětice známých osobností – Hana Heřmánková, Michal Viewegh, Rudolf Křesťan, Jan Štolba a Jaroslav Císař. Velkou zásluhu na organizaci celé akci měla členka učitelského sboru Gymnázia Nad Štolou, paní profesorka Ivana Maršálková.

Na prvním místě letošního ročníku se umístilo vystoupení Gymnázia a Střední odborné školy ekonomické Sedlčany s vystoupením Komediálně vzdělávací groteska z Divokého západu. Účinkující ve své scénce dokázali povedeně a humorně parodovat politickou scénu. Na představení bylo zcela jistě vidět snahu účinkujících o vytvoření kvalitního vystoupení – a to i po vizuální stránce, výborné byly jednotlivé herecké výkony, hudební doprovod a zpěv, vše bylo dokonalé.

Druhé místo obsadili studenti Gymnázia Elišky Krásnohorské s vystoupením O slepičce a kohoutkovi. Téma jejich představení parodovalo až absurdní komplikovanost řešení každodenních problémů – jako je třeba tekoucí kohoutek.

A konečně na třetím místě se umístila skupina mladých studentů Gymnázia Nad Štolou a jejich krátké představení jednoduše pojmenované Evoluce. Během několika krátkých scén, tvořících souvislý celek, zde účinkující humorně shrnuli některé z největších událostí dob minulých, také jsme s nimi nahlédli do blízké budoucnosti.

Celkově byl patnáctý ročník tradiční soutěže velmi povedený. Jednotlivá vystoupení se lišila ve svých tématech, a divákům tak bylo nabídnuto mnoho scén, které je pobavily či jim daly podnět k přemýšlení nad jednotlivými náměty, jimž se věnovaly.

Jakub Kukan, 2.S

Published: 25. duben 2016

Naše gymnázium nebude vyhlašovat 2. kolo přijímacích zkoušek.