Naši studenti zejména předposledních a posledních ročníků získali tyto mezinárodní jazykové certifikáty:
z anglického jazyka
CAE – 1 student
FCE – 14 studentů
z francouzského jazyka
DELF B1 – 21 studentů
DELF A2 – 12 studentů
DELF A1 – 15 studentů
Všem studentům blahopřejeme.
Ve středu 23. března 2016 od 8.00 v aule.
Zveme všechny zájemce.
Klára Hausmannová
Vladimír Marek
Přihlášky i s pracemi odevzdejte do středy 16. března 2016 v kabinetě č. 403, V. Markovi nebo K. Hausmannové.
Kategorie III. A (vyšší gymnázium)
Dne 25. února se na naší škole uskutečnilo obvodní kolo soutěže v anglickém jazyce. Utkalo se celkem sedm soutěžících, čtyři z naší školy a tři studentky z Trojského gymnázia. Soutěžící vypracovali nejprve písemnou část (úrovně C1) a poté je čekal samostatný projev a konverzace na dané téma. Jazyková úroveň kandidátů byla vysoká a všichni si zaslouží pochvalu za výborný výkon.
Těší nás, že první tři místa připadla našim studentům.
1. místo: Vojtěch Greger (S6A)
2. místo: Adam Vacek (K5B)
3. místo: Josef Štěřovský (S6A)
Bylo též uděleno čestné uznání Pavle Procházkové z Trojského gymnázia
Soutěž však tímto nekončí, Vojtěch Greger nás bude reprezentovat v krajském kole. Držíme palce.
Kategorie I. B a II. B (nižší gymnázium)
Také mladší žáci měli možnost získat zkušenosti v obvodním kole. Uskutečnilo se 24. února na Trojském gymnáziu. Jsme moc rádi, že se našim studentům dařilo a můžeme jim tedy pogratulovat ke krásným umístěním.
V první kategorii získal Filip Loucký (P1A) 1. místo a Alina Kuramshina (S2B) místo druhé.
Ve druhé kategorii se Theodor Brož (1S) umístil na 2. místě a Albert Frank (2S) na 3. místě.
Blahopřejeme všem úspěšných soutěžícím a těšíme se opět v příštím roce.
Za komisi
P. Borovková
Volejbalová reprezentace chlapců našeho gymnázia se kvalifikovala na republikové finále AŠSK konané ve dnech 28.– 9. 1. 2016. Vítězné družstvo bude na přelomu června a července 2016 reprezentovat Českou republiku na mistrovství světa středních škol v Srbsku.
Mistrovství ČR středních škol ve volejbale se ve školním roce 2015/2016 konalo ve Žďáru nad Sázavou, což nám připravilo kvůli časné prezenci družstev od 8.00 do 10.00 první nemilé překvapení, musíme jet vlakem už v 6.06. Na sraz jsme přišli všichni včas a hurá do vlaku směr Vysočina!
Do haly jsme dorazili dle plánu kolem 8.45 a potkalo nás druhé nemilé překvapení, hrajeme až od 14.45. Co se dá dělat, zaregistrovali jsme se, absolvovali jsme oficiální zahájení, zhlédli zápas našich soupeřů ze skupiny – Plzně a Liberce – a šli jsme na oběd. Po obědě jsme se s lehkou nervozitou vrátili do haly a pomalu se začali připravovat na naše utkání.
Do turnaje jsme vstoupili proti Masarykovu gymnáziu Plzeň, později se ukázalo, že se jednalo o nejslabšího účastníka celého turnaje. Každopádně jsme výsledkem jasně hodili rukavici ostatním soupeřům. Plzni jsme nadělili, jak se říká, dvě housky a po setech 25.12 a 25.8 jsme se začali soustředit na boj o první místo ve skupině, a tudíž o lehčího soupeře v semifinále.
Ve druhém utkání nás čekalo Gymnázium a SOŠPg Liberec, které svůj zápas s Plzní také zvládlo. Liberec se ve velké míře opíral o výkony svého smečaře Miroslava Kroužka, který byl po zásluze vyhlášen nejlepším smečařem turnaje. My na něj však byli připraveni a obětavou obranou a trpělivou hrou v útoku jsme Liberec dokázali přehrát v poměru 2:0 na sety 25:18 a 25:21. A byli jsme na prvním místě! Šli jsme na večeři s vědomím, že nás v semifinále čeká Brno, které svoje utkání o první místo ve skupině s Frýdkem-Místkem nezvládlo.
Nálada byla bojovná, jako první to pocítily kuchařky v místním internátu, kterým naši hoši málem vyjedli všechny řízky. Pepu Havlase jsem musel odradit od druhého přídavku, neboť jsem měl strach, že jej nedotlačím do haly, natož na palubovku.
Někteří z našich hráčů stavěli výhru nad Brnem snad ještě výš než postup na mistrovství světa do Srbska a tomu odpovídala i rozcvička. Byli jsme připraveni. Brno také. Již před prvním servisem nás lehce překvapila jejich strategie. „Podávejte na 11!“ slyšeli jsme. Ukázalo se to jako dobrý tah, neboť Šimšan neměl na příjmu zrovna svůj den. Vzhledem k tomu, že musel Krýša za příjmy až na útočnou, tak jsme se pořádně nedostali ke hře středem sítě ani k signálům. Dohnali jsme to útokem z kůlu. Opět jsme byli trpělivější a pečlivější než soupeř. Přestože jsme v koncovce prohrávali, věděli jsme, že to přijde, že se podaří ubránit a odútočit něco navíc. Věřili jsme si. A přišlo to – poprvé vedeme až za stavu 24:23 a opět obrana a už jen bodovka. A je to tam, první setbol proměněn, vedeme 1:0.
V druhém setu jsme v úvodu zaskočené Brno zatlačili a sérií na servisu jsme se dostali do vedení 5:0. Dospívající hoši byli najednou mistry světa a násobenými chybami se dostáváme až do dvoubodové ztráty. Time out! „Prosím“ chlapce, aby se vrátili ke své hře. Chvíli to trvá, ale přece soupeře kolem 18. bodu dotahujeme, dokonce chvilku i vedeme 20:19, ale opět jsme si dopřáli oddych a prohráváme 21:23. Time out! Opět „žádám“ chlapce o trpělivost a pečlivost. Šimšan uhrává těžkou ztrátu na 22:23 a Krýša esem vyrovnává! Brno ztrátuje a následně kazí servis – 24:24. Šimšan servíruje na určeného hráče, Brno hůře přijímá a chybuje na útoku. 25:24 vedeme. Opět podává Šimšan, Honza nadráží útok Brna, Kuba připravuje míč pro Krýšu, bodovka na Pepíka, všichni vykrývají – i Karel. Pepa skládá – a je to tam 26:24, 2:0, FINÁLE!
Finále se hrálo druhý den po poledni, bylo živě přenášeno přes You Tube a čekal nás soupeř z Frýdku-Místku. Družstvo, které se od počátku turnaje jevilo jako nejvyrovnanější. Chlapci si finále patřičně užili, hrálo se na centrkurtu, proběhlo představení všech aktérů a celé utkání bylo komentováno hlasatelem v hale. Nejsem schopen říct, zda se tyto všechny okolnosti odrazily na psychice našich hráčů, nebo pro ně byl emoční vrchol porazit Brno, ale za celý půlrok snahy jsem je poprvé nedokázal zkoncentrovat, uklidnit ani namotivovat. Oba sety si byly hodně podobné. Frýdek v úvodu odskočil o dva tři body a následně už jen z našich chyb náskok navyšoval. Doposud jsme neprohráli ani jeden set a tentokrát to bylo o to smutnější, že jsme prohráli dva a to ty nejdůležitější – o postup na mistrovství světa. Měli jsme být Frýdku důstojnějším soupeřem, dostali jsme naloženo 17:25 a 15:25, ale prohráli jsme si to hlavou, nikoliv dovednostmi.
Nepostoupili jsme do Srbska, ale skončili jsme druzí v celé České republice. Dobře jsme reprezentovali naše gymnázium – nejen sportovně. Není nic příjemnějšího než slyšet: „Fandíme vám, máte skromné chlapce, žádné namistrované frajírky.“
Musím klukům poděkovat za sebe i za celou školu, chovali se jako opravdoví reprezentanti a cesta do Srbska by jim slušela.
Sestava vicemistrů ČR ve volejbale středních škol
Kryštof „Krýša“ Hrubý (3B)
Josef Havlas (K4B)
Karel „Artyčok“ Jadwiszczok (1.B)
Jan Petrů (S6A)
Jakub Rusek (1.A)
a kapitán týmu Jan „Šimšan“ Šamlot (S7A)
GRATULUJEME!
Mgr. Tomáš Macalík
|
7.30 – |
Probuzení, krásné ráno, přede mnou volný den a zajímavý program:-) |
|
9.30 – |
Komunitní centrum Prádelna na Smíchově – setkání se studenty, kteří připravují představení Reduta Na Prádle. |
|
9.40 – |
Běh pro zapomenuté noty. Ach jo! Ještě že bydlím za rohem! |
|
9.50 – |
Zkouška písní, které zazní během představení Reduta Na Prádle. |
|
11.00 – |
Zkouška podle scénáře v režii Terezky Šírové. Sledovat ji je radost! |
|
12.00 – |
Oběd z vlastních zdrojů (asi u McDonalda, který je za rohem). Všichni ale přišli včas! |
|
|
|
|
13.00 – |
Zkoušíme všechno ještě jednou :-). Kromě toho fotíme i „živé obrazy“. |
|
|
|
|
Zábava a práce se prolínají :-). |
|
|
|
|
|
Před odchodem domů :-) |
|
|
|
|
|
…byl to moc hezký prázdninový den. |
|
5. 2. 2016
Ivana Brunc. Čih.
Za zážitky a sněhem jsme vyrazili společně v neděli 3. 1. 2016 a napjatě očekávali, jaké počasí nás přivítá na Božím Daru. Do našeho odjezdu napadlo na Božím Daru necelých pět centimetrů sněhu, a proto jsme byli nuceni zanechat běžky doma.
Na začátku kurzu jsme se seznámili se zdejší krajinou a společně poznávali krásu zdejšího prostředí. První dva dny jsme byli nuceni strávit na mírnější sjezdovce, která zde byla jako jediná v provozu. V dalších dnech jsme konečně mohli vyrazit na větší sjezdovku – a to přímo na Klínovec. Po zbývající dny jsme lyžovali právě na Klínovci či na sjezdovkách přímo na Božím Daru. Součástí kurzu byly i hry ve sněhu nebo procházky.
Naše přání, aby bylo od začátku hodně sněhu, tedy vyslyšena nebyla. Počasí se stalo pro nás nepřítelem číslo 1 už od začátku. Naštěstí šlo ale o jediného nepřítele, který se nám do cesty postavil. Vynikající partu a atmosféru mezi studenty zdobil optimismus a neutuchající úsměvy na jejich tvářích. Žáci dokázali, že i přes nepříznivé okolnosti jsou schopni se přizpůsobit složitým podmínkám. Jejich elán a entuziasmus byl pro nás hnací silou. Díky těmto aspektům bylo možné absolvovat kurz se vším, co k němu tradičně patří.
Studentům patří za jejich přístup velká pochvala a poděkování, stejně jako kantorům, kteří v bojových podmínkách odvedli velký kus práce! Kurz byl jistě pro všechny velkým obohacením o cenné zkušenosti, pozitivní zážitky a spoustu dalších situací, které si jistě budeme rádi uchovávat v paměti a k nimž se ještě raději budeme vracet.
Filip SOUKUP
Naše škola se pro tento rok rozhodla zapojit do česko-německého projektu s názvem Básně z koncentračního tábora. Tento projekt má za úkol přiblížit německým studentům českou osobnost Josefa Čapka, který v koncentračním táboře strávil skoro celou válku a psal tam básně, které za ostnaté dráty mohli vynášet například jen postupně propouštění studenti, zadržení 17. listopadu 1939. Naším úkolem je tedy sesbírat co nejvíce informací, ze kterých budeme čerpat pro naši konečnou práci. Ke konci úvodu bych chtěl jenom připomenout, že celý tento projekt škole navrhla bývalá studenta našeho gymnázia Tereza Todorová, která nyní pracuje v Památníku Karla Čapka na Strži, a z profesorského sboru se ho ujaly Klára Hausmannová, Jaroslava Kubelková a Iva Tupá.
V pondělí 12. října 2015 se v učebně dějepisu konala první schůzka česko-německého projektu Básně z koncentračního tábora.
Tereza Todorová nám osvětlila, co od tohoto projektu očekává ona, nabídla nám pomoc se shromažďováním materiálů a poté už nám představila nejdůležitější osobu besedy – Kateřinu Dostálovou, vnučku Josefa Čapka, milou, skromnou paní, jež byla velice ráda, že s námi může o svém dědečkovi mluvit, a celá beseda se proto odehrávala v příjemné atmosféře. Nejdříve jsme zhlédli krátký dokument o Josefu Čapkovi, v němž nám byl představen jako žurnalista, malíř a hlavně velký odpůrce nacismu. Dozvěděli jsme se základní informace o jeho zadržení a transportu do koncentračního tábora Buchenwald, kde, v době největšího strádání, napsal nádherné básně a namaloval obrazy s tematikou koncentračních táborů.
V druhé části besedy nám paní Dostálová ukázala Čapkovy básně i dopisy, které v koncentračním táboře psal své rodině, a vyprávěla nám o metodách vynášení jednotlivých částí mimo tábor pomocí propuštěných spoluvězňů.
Rádi bychom paní Dostálové poděkovali za ochotu podělit se s námi o své vzpomínky a přiblížit nám, kdo byl Josef Čapek očima jeho nejbližších. Z vyprávění bylo patrné, že je na svého dědečka velmi pyšná, a my víme, že je to tak správně, a sami jsme si při besedě uvědomili, jak je důležité připomínat si a ctít takové, jako byl právě Josef Čapek.
Vojtěch Minařík, S6B
Ve středu 18. listopadu 2015 jsme se v doprovodu profesorky Tupé a Hausmannové zúčastnili již druhé akce česko-německého projektu.
Po druhé vyučovací jsme se vydali jen o pár ulic níže do Bia Oko, kde jsme zhlédli dokument „Zvláštní akce Studenti“. Byli jsme seznámeni s detaily o událostech 17. listopadu 1939, se zatýkáním studentů, s uzavřením vysokých škol a s popravou devíti studentských funkcionářů. Dále jsme si vyslechli svědectví studentů o jejich čekání v ruzyňské jízdárně, přepravě do koncentračního tábora Sachsenhausen nedaleko Berlína a následného pobytu v něm. Jeden z posledních žijících studentů uvězněných v Sachsenhausenu, pan Vojmír Srdečný, se po skončení filmu spolu s jeho autorem Petrem Vovsou posadili na pódiu, aby s námi a s dalšími přítomnými diskutovali o těchto událostech.
Z Oka jsme dojeli na Malostranskou – do Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského, kde pro nás byl připraven program o 17. listopadu 1939 i 1989. Nejdříve jsme si zrekapitulovali, co již víme, potom jsme byli rozděleni do skupin, abychom vypracovali různé reportáže, statistiky a shrnutí jednotlivých osudů či prvků těchto dnů. Po prezentaci našich prací jsme prošli výstavu na stejné téma, kde jsme viděli například originální vyhlášku o zavření vysokých škol, předměty z koncentračních táborů nebo písemnosti náležící Janu Opletalovi.
Okolo třetí hodiny jsme se plni nových vědomostí rozešli domů.
Jolana Ordeltová, K5A
Na středu 6. ledna 2016 nám Tereza Todorová domluvila návštěvu Vojenského ústředního archivu v Ruzyni, kam v noci z 16. na 17. listopadu odvezli studenty z vysokoškolských kolejí. Kolem dvanácti set studentů zavřeli do ruzyňské jízdárny, kde pod výhrůžkou palby ze samopalů strávili noc opřeni jeden o druhého s nutkavými myšlenkami, jak to skončí. Na témže místě nacisté zastřelili oněch devět studentských představitelů a o tři roky později nejvýznamnější české armádní špičky. Ještě dnes můžete ve stěnách spatřit díry po německé palbě.
Přesně do těchto prostor jsme měli možnost se dostat. Prováděl nás pan Július Baláš, který si pro nás připravil mapy koncentračních táborů; plánky domů, do kterých posílali nacisté živé lidi, jen aby je mohli obrat o zlato, oblečení a nakonec je na konci uličky s názvem ‚Poslední cesta‘ zastřelit; dále jsme viděli dobové fotky (pro přiblížení například lidí či přesněji toho, co z nich ještě zbývalo; vojáků; prostor koncentračních táborů; konečně i tváří lidí, kteří se právě dozvěděli, že válka končí); spisy (jeden ze spisů se týkal i novináře Julia Fučíka nebo i Vojmíra Srdečného); vzpomínky zadržených a dotazníky, do kterých lidé vyplňovali, zdali se nezúčastňují protifašistického odboje.
Vše, co jsme potřebovali, jsme si nafotili i natočili a zamířili k východu z bývalých ruzyňských kasáren.
Michaela Dvořáková, 4S
Již tradičně odjíždějí studenti septim a třetích ročníků naší školy v předvánočním týdnu do rakouského Saalbachu zahájit svou lyžařskou a snowboardovou sezónu. Všichni jsme napjatě sledovali sněhová zpravodajství i předpovědi počasí a obávali se nejhoršího – nebude na čem jezdit.
Naše obavy se naštěstí nepotvrdily. Sjezdové tratě byly z velké většiny v provozu a velmi dobře upravené, i když se pochopitelně jednalo o technický sníh.
Přálo nám i počasí, které bylo většinou slunečné. Zamračené středeční odpoledne a deštivý podvečer jsme využili k odpočinku a relaxaci v plaveckém bazénu v Zell am See.
Myslím, že se vydařily i společné večery, ať už taneční, hudební nebo vyplněné hrami. Největší úspěch pochopitelně slavila studentská videa.
Lyžařská sezóna na naší škole byla tedy zahájena úspěšně, především bez zranění. My učitelé hodnotíme kurz jako velmi vydařený. O tom, že to studenti cítili stejně, svědčila i jejich ústní hodnocení a přání zůstat zde ještě tak týden.
Marie Satrapová
Do emauzského refektáře se každý rok moc těším. Má zvláštní kouzlo a působí velmi uklidňujícím dojmem. Člověk se odpoutá alespoň na chvíli od tradičního předvánočního shonu, v tichu a klidu starobylého kláštera jsou nějak snesitelnější problémy – i ty velké a téměř neřešitelné.
Ani před – již loňskými – Vánocemi to nebylo jinak. Připravovali jsme jako každý rok koncert. Na rozdíl od předchozích let se podařilo domluvit generálku na dopoledne, což nám umožnilo předtočit na školní CD sólová a skupinová vystoupení. Dopoledne v emauzském refektáři bylo moc hezké, plné smíchu a vtipných studentských nápadů. Večer pak nebyl zatížen únavou z předchozí generálky, všichni jsme se moc těšili na posluchače a ti, jako každý rok, báječně účinkující podporovali.
Nově jsme do programu zařadili „hudební přivítání primánů“. Taneční vystoupení malých slečen a společný tanec nejstarších a nejmladších chlapců měly zasloužený úspěch. Mně bylo ctí s chlapy a chlapci spolupracovat při nácviku. Byli jedním slovem BÁJEČNÍ. Jiný tanec – Beskydský – v klavírním podání Veronik ze sekundy – Antonové a Jaklové – zase dokazuje, že ve světě hudby není rozhodující věk. Další novinkou byly akordeonové vstupy Evy Říhové z 1. A, která nás provázela celým programem vánočními koledami.
Jiné byly pro účinkující tentokrát i přípravy – mnohem náročnější na samostatnost a disciplínu. Přístup všech byl skutečně profesionální, „duší“ příprav a zdatnými organizátory byli: Matěj Břeň ze 4. B, Kuba Novotný z K5B a Renáta Ottová – rovněž z K5B. Tomáš Grundza ze 4S perfektně zajistil prodej vstupenek, přípravu a tisk programu, videonahrávku – doufám, že jsem na nic nezapomněla :-). Lucie Volejníčková, Tomášova spolužačka, celý koncert fotografovala, malá ukázka snímků následuje, další krásné fotky dám na nástěnku „Hudba pro život“.
Na závěr se vrátím k úvodu: emauzský refektář je výjimečné prostředí a rozezvučený hudbou našich studentů dává člověku naději, že problémy, i ty zdánlivě neřešitelné, nějaké řešení mají. Děkuji za krásný vánoční dárek.
7. 1. 2015 Ivana Brunc. Čih.
Tradiční hudební vystoupení milých kolegů – tentokrát na „rybovské“ motivy