V pátek 15. listopadu proběhl na naší škole projektový den tematicky vycházející ze státního svátku Dne boje za svobodu a demokracii.
Studenti si mohli vybrat z několika doplňujících se aktivit. Pozvání na besedu přijali Lucie Cviklová Ph. D., účastnice studentské stávky a spolueditorka publikace Ta temná budova byla naše o stávce a událostech po listopadu ’89 a Ing. arch. Zdeněk Lukeš, absolvent našeho gymnázia a zakladatel OF.
Část studentů se vydala ve stopách demonstrace z Albertova přes Vyšehrad až na Národní třídu, kde je čekalo překvapení v podobě v dobových uniformách postrojených maturantů vyzbrojených autentickou arogancí totalitní moci a obušky.
Většina z devíti set studentů našeho gymnázia se účastnila programu ve škole.
Při promýšlení teoretických východisek projektu jsme se po důkladném zvážení rozhodli pro přístup vycházející z Berlinovy definice negativně vymezené svobody, tedy pro zdůraznění toho, od čeho jsme se 17. listopadu 1989 osvobodili.
Do každého patra naší budovy jsme umístili jedno desetiletí komunistického režimu. Páteřní témata jednotlivých místností se v jednotlivých patrech opakovala, studenti se tak mohli seznámit s oficiální i neoficiální literaturou, s podobami samizdatu a s cenzurou, s výběrem dobových filmů, s vývojem architektury, s hudbou, s dějinami sportu, s výběrem vzpomínek pamětníků a politických vězňů 50., 60., 70. i 80. let.
V každém patře byly také místnosti, ve kterých byly vystaveny dobové dokumenty, tiskoviny, učebnice nebo hračky.
V žádném případě jsme ale nechtěli, aby studenti byli pouze pasivními objekty, aby v zástupu procházeli kolem nástěnek a bezduše pročítali další a další texty, což by sice mohlo pěkně zpřítomnit bezvýchodnou šedivou odevzdanost normalizace, ale nebylo by zcela v souladu s moderními pedagogickými trendy.
Dvojice studentů jsme proto, kromě pracovního listu, do kterého měli zaznamenávat odpovědi, které našli v doprovodných textech, vybavili také jednou ze třinácti variant „kádrového posudku“. Upravili jsme buď přímo originální posudky nebo příbuzné texty z různých období komunistického režimu. V posudcích z padesátých let tak najdeme hlavně odkazy na třídní původ a vztah ke straně před a po převratu, posudky normalizační pak reflektují postoj k „lednovým událostem“ a „bratrské pomoci“. Mezi studenty – prostými občany jsme vypustili studenty maturitních ročníků, kteří představovali silové složky režimu, kádrováky a tajné i uniformované policisty[1].
Tito pak namátkově perlustrovali studenty a nic netušící nositele likvidačních posudků různým způsobem perzekvovali. Zabraňovali jim v přístupu do místností, kde se mohli dozvědět správné odpovědi, a izolovali je od zbytku jejich tříd. Zároveň ale nabízeli studentům možnost se nevítané pozornosti režimu zbavit.
Stačilo navštívit třídu, která byla označena jako „Bartolomějská“. Zde na nespravedlivě utiskované občany čekaly dvojice tajných policistů, kteří nabízeli možnost, jak se vrátit zpátky do normálního života.
Stačilo podepsat prohlášení, které očividně lživě popisovalo život na škole a zároveň bylo závazkem spolupráce s utiskovateli.
S napětím a nejistotou jsme čekali, jak studenti na tento nátlak zareagují, a velmi mile nás překvapilo, jak odhodlaně a zapáleně někteří naši „občané“ trvali na tom, že lživé prohlášení ani spolupráci nepodepíší. Mocenský útlak se sice projevoval pouze v intenci hry, kdo nepodepsal, dostal čtvrthodinový distanc, ale v důstojnosti, se kterou řada studentů trvala na své osobní integritě, vidíme pro naši společnost jistou naději.
V patrech věnovaných 70. a 80. letům plnili studenti různé tematické úkoly. V místnosti s výstavou dětských her a volnočasových aktivit soutěžili ve spojování céček a v čáře, ve třídě věnované kontrakultuře mohli po změření délky kštice získat titul největší máničky.
V místnosti Charty 77 pak polovina třídy měla za úkol schovat úryvek textu Charty a druhá polovina třídy, estébáci, měla ukrytý text hledat. S radostí sdělujeme, že chartisté vyhráli 8:3.
Velkého úspěchu dosáhla místnost zasvěcená samizdatu, kde na dobových psacích strojích skupiny studentů soutěžily v rychlosti a správnosti přepisu úryvku „závadné literatury“. Všichni teď již víme, že klávesu Delete budeme na psacím stroji Consul hledat marně.
Učebna chemie posloužila k procvičení ručních prací, vyšívalo se, pletlo, motaly se bambulky a nejodvážnější vytvářeli odpudivé chemlonové koberečky.
Dlouho jsme přemýšleli nad tím, jak pojmout samotný listopad ’89 a změnu, kterou nám přinesl. Nakonec jsme usoudili, že svoboda, kterou demonstrující za cinkání klíčů provolávali, měla být hlavně svobodou nových možností, svobodou zodpovědné a aktivní volby.
Na konec jsme tedy nechali studenty aktivně tvořit, abychom dali do kontrastu pasivitu totalitních dekád s možnostmi pozitivně definované svobody nového režimu. V posledních dvou třídách čtvrtého patra si tak studenti i jejich vyučující mohli vytvořit, pod laskavým vedením našich výtvarnic, tašku s vlastním motivem klíčů.
Galerie
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Poznámky
1. Všichni tito studenti byli seznámeni jak s Milgramovým, tak se Zimbardovým vězeňským experimentem a náležitě poučeni o nástrahách podlehnutí zlu, nebojte☺
Ve čtvrtek 7. 11. 2019 se konala zajímavá akce pořádaná Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy nazvaná Den češtiny. Já jsem se akce účastnila podruhé a musím říct, že letošní ročník předčil ten minulý! A to jsem už tehdy byla nadšená. Letošní jednodenní festival se odehrával v nově zrekonstruovaných prostorách Kampusu Hybernská, což od organizátorů považuji za chytrý krok. Nejenže díky velikosti areálu se mohlo konat několik přednášek najednou, navíc jsme mohli využít volný čas v příjemné kavárně nebo v galerii, které jsou součástí kampusu.
První přednáška, kterou jsem navštívila, byla o výkladu starých textů, nesla název O nesamozřejmosti samozřejmého a přednášející byla Marie Škarpová. Já jsem se přednášky zúčastnila společně se všemi od nás ze školy, kteří na Den češtiny přišli.
Pak jsme se rozdělili a každý šel svou cestou, podle toho, co ho zajímá. Já jsem si mimo jiné poslechla autorské čtení Anny Bolavé, které mi přišlo zajímavé především proto, že jsem se dozvěděla, jaké je spojení jí jako spisovatelky s hlavními hrdinkami knížek a co ji k jejich napsání vedlo. Řeč byla o románech Do tmy a Ke dnu. Rozhodla jsem se, že si obě knihy v dohledné době přečtu.
Další byla přednáška od mladého studenta Masarykovy univerzity v Brně Františka Trojana, který mluvil o hrozbě fake news a jak jí čelit. Což je v poslední době velmi oblíbené a nanejvýš aktuální téma a přijde mi, že on vše důležité skvěle vysvětlil. Další z přednášek nesla název Proč nečteme klasiky, jiná Mluvící hlavy, další Čítanky nové generace atd., atd.
Z mého pohledu nejzajímavější byla přednáška o současném vzdělávání a o tom, jak ho modernizovat. Přišlo mi zajímavé slyšet názor učitele, žáka i odborníka Stanislava Štěpánika.
Letošní ročník byl opravdu povedený, skladba přednášejících byla pestrá, na závěr jsem se ještě zastavila v knižním bazaru a pokochala se nabízenými knihami a pár jich zakoupila.
Příští rok se sem – bude-li tato možnost – opět vydám.
Justina Švecová
S7B
Začátkem září jsme opět vyrazili na historickou exkurzi, tentokrát především po stopách Františka Ferdinanda d’Este. Dne 3. 9. jsme od školy odjeli nejprve na Konopiště, kde jsme se rozdělili do skupin na jednotlivé tematicky zaměřené prohlídky. Po obědě na „České Sibiři“ jsme pokračovali do Jindřichova Hradce, kde nám byla umožněna prohlídka manýristického zámeckého rondelu. Následovala odpolední procházka Telčí a odjezd do Slavonic, kde nás čekalo ubytování a večeře.
V příjemném hotelu Arkáda jsme se ubytovali na tři noci, večer jsme ještě podnikli společnou procházku renesančním městečkem.
Ve středu nás čekala cesta do rakouského Mauthausenu, kde na nás zapůsobil svojí depresivní atmosférou nacistický koncentrační tábor, kde trpěli i mnozí čeští vlastenci. Jejich památku jsme uctili položením květin k českému památníku.
Následovala prohlídka města Enns a velkolepého barokního kláštera Melk. Krásným dunajským údolím Wachau jsme se vraceli zpět na jihozápadní Moravu.
Čtvrtek jme zahájili během lesem v okolí Slavonic, abychom si prohlédli zrekonstruované řopíky prvorepublikového opevnění, mnozí do poslední chvíle nevěřili, že opravdu poběží ranním lesem!
Jinak byl tento den více zaměřený na Františka Ferdinanda, cílem byl jeho zámek Artstetten, kde jsme si podrobně prohlédli zámecké muzeum, hrobku rodiny Hohenberg, kde jsou pochováni František Ferdinand i Žofie, a rozlehlý zámecký park.
Ve Wachau jsme navštívili Dürnstein s romantickou zříceninou hradu, kde byl v zajetí držen Richard Lví srdce. Čas zbyl i na kávu a nákupy.
A je zde pátek 6. 9., poslední den exkurze. Ve Slavonicích nám domluvili prohlídku městské věže, pohled z výšky tak zakončil náš pobyt
v renesanční perle na pomezí Čech, Moravy a Rakous.
Následovala prohlídka barokního zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou, Třebíče s památkami UNESCO (židovského města a baziliky svatého Prokopa) a návrat do Prahy, kam jsme před budovu školy příjemně unavení čtyřdenním intenzivním programem dorazili po šesté hodině večerní.
Jazykového pobytu v německém Sebnitz se v září 2019 zúčastnili žáci naší třídy, tedy tercie A, a němčináři z tercie B.
V Sebnitz jsme se měli skvěle. Bylo tam spoustu zábavy a přitom jsme se toho hodně naučili. Program byl pestrý, ale zbylo nám dost času, abychom se spolu bavili.
První den jsme absolvovali takzvanou KIEZ-Rallye, při níž jsme zjišťovali informace o areálu, ve kterém jsme byli ubytovaní. Druhý den jsme hráli GPS hru, během níž jsme v týmech dostali GPSky a podle souřadnic jsme plnili různé úkoly. Třetí den byla na programu Stadt-Rallye. Ve městě jsme zjišťovali informace o Sebnitz, museli jsme se ptát i místních obyvatel. Čtvrtý den jsme se vydali na celodenní výlet na pevnost Königstein. Téměř každý den jsme absolvovali jazykový kurz.
Vždy jsme pak měli dost volného času na zábavu. Nejčastěji jsme hráli ping-pong, ale bavili jsme se i jinak.
Večer pak byl zase jiný program. Dvakrát jsme tančili na diskotéce a jednou hráli bowling.
Kromě výuky němčiny jsme během celého pobytu komunikovali s německými dětmi, což bylo zajímavé i zábavné.
Poslední den jsme si bohužel museli zabalit věci a odjet.
Text: Magdalena Antonová, T3A
Video: O. Píša a A. Forejt, T3B
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy nedávno vyhlásila soutěž s názvem Natoč svobodu. Zadání znělo jasně: Natočte krátké video na téma „Svoboda a co to pro vás znamená“ v jakémkoli cizím jazyce. Když nám paní profesorka Tesařová navrhla, aby se někdo se třídy do soutěže zapojil, my tři studentky sexty jsme se rozhodly zapojit. Bylo skvělé, že jsme nebyly omezovány téměř žádnými příkazy nebo zákazy, pořadatelé dovolili prakticky vše a fantazii se meze rozhodně nekladly. Natočily jsme proto krátké video ve francouzštině, kde několik studentů uvažuje nad tím, co pro ně znamená svoboda, a jejich myšlenky jsou vyjádřeny pomocí modelínových animací.
K našemu milému překvapení jsme byly pozvány na přehlídku vítězných filmů, kde se měl zvolit ten úplně nejlepší snímek ze všech. Přehlídka se konala 7. 11. 2019 na Fakultě sociálních věd UK. Moc jsme nevěděly, co máme čekat, a proto nás udivilo velmi mile, ale zároveň seriózně působící prostředí. Nejprve jsme všichni dostali desky s programem a hodnocením našich videí odbornou porotou. Náš film byl poměrně kladně hodnocen hlavně z hlediska jazykových prostředků, výslovnosti a nápadu s modelínovou animací. Video také jako jediné nebylo anglicky. Poté se konala beseda s cizinci, kteří dlouhodobě žijí v České republice. Celá beseda byla opravdu zajímavá, probíraly se první zážitky cizinců v Česku, svoboda dnes, politika a atmosféra před a po revoluci. Všichni hovořící lidé byli velmi vzdělaní a mluvili moc hezkou češtinou.
Následovalo promítání filmů, po zhlédnutí snímků přišel čas vyhodnocení. Cenu publika vyhrálo dobře sestříhané video se záběry z revoluce, my jsme se umístily na druhém místě. Dále se vyhlašovala cena odborné poroty… a vyhrály jsme! Vážně jsme to nečekaly, tudíž radost byla snad ještě větší. Dostaly jsme pěkné ceny, například knihy – zjednodušenou četbu – ve francouzštině, které věnujeme kabinetu francouzštiny. Celkově náš film dopadl ze všech nejlépe.
Hladem zúčastnění rozhodně netrpěli, po celou dobu bylo v sále připraveno občerstvení a v době oběda všichni dostali skvělé sendviče. Po tomto dobrém jídle jsme se přesunuli na rektorát Univerzity Karlovy, kde celá akce pokračovala.
Odpolední program tvořily dva workshopy. První se jmenoval „Workshop se Stužákem“, což byla skupinová práce, ve které studenti posuzovali různé faktory, které vedly k sametové revoluci, a snažili se argumentací přesvědčit ostatní skupiny, že zrovna ty jejich faktory hrály největší roli. Druhým byla návštěva Katedry mediálních studií UK. Prohlédli jsme si televizní a rozhlasové studio, kde jsme si dokonce natočili naše vlastní vysílání. Stát za kamerou nebo před kamerou byla vskutku zajímavá zkušenost. Nakonec jsme byli zavedeni do jakési počítačové místnosti, kde se studenti učí stříhat a editovat své výtvory, což jsme si také všichni vyzkoušeli. Workshop mě osobně velmi zaujal a myslím, že jednoho dne při zvažování směru mých budoucích studií možná připadne v úvahu tento obor.
Celkově pro nás akce byla velmi přínosná, lidé z univerzity vše skvěle zorganizovali a program nebyl ani trošku nudný. Všechny tři bychom chtěly paní profesorce poděkovat za přihlášení do soutěže.
Markéta Prošková (S6B)
Naše video
Video vytvořily: Veronika Antonová, Markéta Prošková a Anna Turnerová
Dále pomohli: Filip Mík a Martin Lédl
O projektu Post Bellum jsme se dozvěděli od naší skvělé paní učitelky na český jazyk, Kláry Hausmannové. Od samého začátku nás projekt velmi zaujal, obzvlášť, když jsme se dozvěděli, jaký příběh má naše pamětnice Jindra Zemanová. S paní Jindrou jsme měli čtyři setkání. Její příběh jsme zpracovali pomocí videozáznamu. Stříhání bylo sice těžké, ale za výsledek to určitě stálo. S naší prací jsme skončili druzí. Celkově jsme si projekt moc užili.
Majda, Eve a David K4A
V pátek 15. 11. 2019 se konal již osmý ročník literární soutěže Podzimní čtení v Louvru. Soutěže se tradičně zúčastnilo 5 vybraných gymnázií – Voděradská, Na Zatlance, Elišky Krásnohorské, Budějovická a Nad Štolou, poslední jmenované je zároveň organizátorem této akce. V čele poroty zasedl známý český spisovatel Michal Viewegh, součástí poroty byly jako vždy profesorky češtiny ze zmíněných gymnázií, zástupcem médií byl – opět tradičně – novinář Jan Štolba z Literárních novin.
Téma zadané Michalem Vieweghem znělo: „V úterý ráno se Petr/Zuzka v novinách/časopise dočetl, že…“ Na tuto úvodní větu pak navazovala povídka každého ze soutěžících. Těch bylo ve finále jako každoročně deset. Všichni účastníci napsali velmi originální a osobité povídky, které jejich autoři sami přednesli.
Páteční dopoledne uvedl moderátor Matej Kromka (K5A) a o kulturní program se postaral Petr Hais (S7B).
Vítězem letošního ročníku se stal Alexandr Plata (K5A) z Gymnázia Nad Štolou se svojí vtipnou povídkou Klokan. Ta všechny přítomné zaujala napínavými příhodami o uprchlém klokanovi. Dalším reprezentantem naší školy byl Dominik Štemberk (6S) s povídkou Smrad cigaret. Konkurence byla tento rok opravdu veliká, a proto ještě jednou gratulujeme vítězi.
Závěr dopoledne patřil předávání cen. Slavnostní atmosféru podtrhlo příjemné a útulné prostředí kavárny Louvre.
Příští – devátý ročník – se bude konat opět v Cafe Louvre 13. 11. 2020.
Anna Sniegoňová, K5A
Viz též článek v Literárních novinách[1].
Stávky školských odborů se naše škola neúčastnila vzhledem k pozdnímu termínu jejího oznámení a především proto, že jsme rozhodně nechtěli poškodit studenty ani jejich rodiče (mimo jiné byly na večer 6. 11. dlouho dopředu oznámeny třídní schůzky).
V žádném případě však tímto krokem nepodporujeme vládu premiéra Babiše, ani nevyjadřujeme spokojenost se situací v našem školství, které je dlouhodobě podfinancováno. Pánové Babiš i Plaga neustále ukazují jakési grafy a procenta, ta se přitom mění z měsíce na měsíc a někdy i ze dne na den.
Sliby této vlády tedy rozhodně nepovažujeme za seriózní a naší podpoře se opravdu netěší!
V Praze dne 8. 11. 2019
40 učitelek a učitelů Gymnázia v Praze 7, Nad Štolou
Cílem projektu bylo získat představu o platnosti či neplatnosti zjednodušeného schématu vývoje člověka, který se traduje a objevuje při zadání klíčových slov evoluce člověka. S naším pátráním jsme začali v Hrdličkově muzeu, kde jsme se zúčastnili workshopu Evoluce člověka – Cesty lidí a zahráli si hru Sága rodu Homo. Na chvíli jsme se stali terénními paleoantropology a cestovali po světových nalezištích homininů, kde jsme se stali více či méně zdatnými nálezci kosterních pozůstatků.
Po krátké pauze jsme se přesunuli do Chlupáčova muzea, kde jsme se ještě hlouběji ponořili do historie vzniku a vývoje života na Zemi. Druhý den jsme se díky velmi pěkně vymyšlené trase, kterou vymyslela paní profesorka Ježková, pohybovali po dně prvohorního moře. Začali jsme v Řeporyjích a skončili v Nových Butovicích. Stratigrafie, radiometrické datování, fosílie, vůdčí fosílie, čeřinky, stratotyp, graptolit, lobolit – slova ze sešitů byla najednou jasnější, hmatatelnější. Kladívka, ať už geologická nebo běžná, přišla opakovaně ke slovu. Samozřejmě jsme kutali pouze v suti, přesto se nám několik pěkných nálezů podařilo. Mohli jsme si tak udělat lepší představu o práci paleontologů. A díky tomu dokážeme správně rozlousknout počáteční otázku: Které z těchto schémat lépe vystihuje vývoj člověka?
