Teribear hýbe Prahou je sportovně-charitativní akce, probíhá pod záštitou nadace Terezy Maxové. Je určena všem, kdo chtějí pomoci znevýhodněným dětem. Po deset dní non-stop máte příležitost udělat dobrý skutek, a to i opakovaně.

Nemusíte trénovat! Čas ani styl nerozhoduje.

Za každý kilometr, který urazíte a zaznamená váš čip, věnují partneři akce na konto nadace 30 Kč.

Kdy:  5.–14. 9. 2019 nepřetržitě. Můžete přijít kdykoliv.

Kde: V parku na vrchu Vítkov v Praze u Národního památníku.
Stanovený okruh bude oproti loňsku rozšířen na cca 1,5 km.

Tým naší školy se bude účastnit již pátého ročníku. Do projektu se zapojila vždy celá řada studentů a přidali se i učitelé. Ve čtvrtek 5. 9. bude náš tým zaregistrován. Informace o převzetí čipů vám podají učitelé Tv nebo já osobně.

Marie Satrapová, kabinet Bi (205)

Další informace naleznete na www.teribear.cz

Leták ke stažení zde.

V minulém týdnu se část třídy S7B společně s Karlou a Kryštofem (S7A + 5S) vydala na turistický kurz do Slovenského ráje. Naše průvodkyně po cestě Slovenským rájem byly Lenka Jansová a Markéta Hauptmannová. Výprava začala v pondělí v 6.40 na Hlavním nádraží v Praze. Po nekonečné šestihodinové cestě jsme se ocitli v Popradu, odkud jsme se vydali místní lokálkou do obce Vydrník, z níž jsme vyšli do našeho šest kilometrů vzdáleného cíle, Autokempu Podlesok. Ubytováni jsme byli ve dvoupatrových chatkách, které měly své vlastní sociální zázemí. Nicméně ve většině případů sprchy zůstávaly nevyužité, všichni se raději po túře vykoupali v nedalekém potoku.

Nicméně přijeli jsme kvůli „výletování“. První den jsme se proto vydali dolinou Veľký Sokol. Pro většinu z nás se jednalo o první konfrontaci s obávanými žebříky. Ty pomáhají překonat úseky trasy, které jinak nejsou dostupné. Po vystoupání neuvěřitelných 250 výškových metrů jsme se ocitli na rozcestí Glacká cesta, ze kterého jsme se vydali po turistických cestách, tentokrát bez žebříků, zpět dolů do údolí, okolo Suché Belé. V kempu většina odpočívala, 24 ušlých kilometrů bylo na našich nohou znát.

Za zmínku rozhodně stojí naše stravovací zařízení, restaurace Rumanka. Obsluha byla velice milá, dokonce nám byla dopředu nabídnuta speciální nabídka jídel pro vegetariány, bezlepkové a bezlaktózové strávníky. Zároveň nebyl výběr jídel jakkoliv chudý, každá skupina lidí (vegetariáni, bezlepkoví, bezlaktózoví i ti bez preferencí) dostala na výběr ze tří různých jídel. Všichni tedy byli spokojeni.

Druhý den jsme se vypravili na Kláštorisko, tam jsme se rozdělili na dvě skupiny, jednu výkonnější a jednu méně výkonnou. V poměru 9 ku 6 pro výkonnější jsme se vydali na další trasu. Devět lidí se vydalo na ty největší žebříky, které překonávají v jednu chvíli výškový profil 80 m Sokolnou dolinou a 6 lidí se vydalo na Veľký Kysel. Část zpáteční trasy jsme sice sdíleli, nicméně shledali jsme se až v kempu.

Třetí den jsme se rozdělili již v kempu, a ačkoliv jsme začátek trasy měli stejný, rychlejší skupina ho prošla rychleji a dále si na rozdíl od skupiny B, která se vydala na zpáteční trasu již po výšlapu Suché Belé, skupina A došla až na Malou Poľanu, odkud se po zastávce v restauraci na občerstvení vydala zpět do kempu.

Pátek se již nesl ve znamení odjezdu, nikomu se samozřejmě domů nechtělo. Po vydatné snídani a svačině jsme se okolo dvanácté opět vydali do Vydrníku, vedro naštěstí tentokrát nebylo tak úmorné jako v pondělí. Po patnáctiminutové cestě do Popradu jsme konečně nasedli do modrého pendolina a vydali se na tentokrát ne tak zdlouhavou, nicméně stále šestihodinovou, cestu zpět do Prahy. K naší smůle bohužel v jídelním vagónu došla svíčková.

Naši reprezentanti Pepík Havlas a Adam Štoček v karlovarském Chodově suverénně obhájili titul „beachových“ mistrů republiky.

Po výhře v Praze jsme jeli do Chodova především s očekáváním, jací soupeři se na republikové finále probojovali. Čekalo nás devět dalších dvojic z různých koutů ČR, ale žádní top „beachaři“. Tedy naše zápasy byly především o tom, jak si udržet koncentraci a nedopustit se zbytečných chyb.

Nastavený taktický plán se chlapcům dařilo plnit na jedničku. V některých utkáních jsme pro udržení koncentrace zavedli striktně jen útok z druhé, čímž jsme sami na sebe vytvářeli tlak.

Základní skupinou jsme v tréninkovém tempu prošli bez ztráty setu, a dokonce jen v jednom setu se dostali soupeři přes deset bodů. Tak jsme vyhlíželi soupeře pro semifinále.

Tam na nás vyšla domácí dvojice chlapců z Karlových Varů. Kromě mírné převahy mezi diváky se ale nic nezměnilo a naši hoši opět bez větších problému zvítězili 2:0. Ve finále nás čekala dvojice z Ostravy. Ta byla do této chvíle také bez prohry, ale nějaký ten setík už chlapci z Moravy ztratili. Finále bylo vyrovnané jen v prvním setu do stavu 6:6, pak už to byla jen dominance našich obhájců titulu a po výhrách 15:8 a 15:5 jsme se mohli opět radovat z titulu republikových mistrů.

Chlapcům gratulujeme.