Originál v DOCX čtěte zde.
Autor: Augustin Kužela
Na konci srpna jsem se vydal na půl roku studovat do Kanady. Ačkoliv jsem původně chtěl jet do Austrálie, kvůli stále přetrvávající pandemii to nebylo možné. Vůbec mi to ale nevadilo! Přestože Vancouver nenabízí teplé podnebí, jsou zde jiné krásy. K tomu ale později. Prvními z mnoha, s kterými jsem se seznámil, byla moje host rodinka. Opravdu jsem nemohl dopadnout lépe, neboť byli opravdu skvělí. Rodinka se skládala z Iris (host mamka), Leona (její syn) a Matildy, která sice nebyla ve skutečnosti součástí rodiny, ale naprosto to tak vypadalo. Iris byla samoživitelka, která si se vším vždy uměla poradit, a Leon, milovník posilovny a hudby, se stal mým bratrem z jiné matky. Matilda byla také úžasná, pokaždé měla dobrou náladu a moc jsme se spolu nasmáli.
Školský systém byl naprosto jiný než u nás. Výuka byla složena ze čtyř předmětů, které jsme si mohli vybrat. Já jsem si vybral právo, ekonomiku, herectví a literaturu. Škola také nabízí mnoho sportů a kroužků. Ze sportů, co nabízela naše škola Sutherland, jsem si sice nic nevybral, ale chodil jsem na kroužek podnikání, jazz band a sbor. Den je rozdělený na 2 periody po dvou a půl hodinách, mezi periodami je hodinová pauza na oběd. Mít pouze 2 periody se mi osobně velmi líbilo, protože jsem se mohl hlouběji ponořit do témat, která mě osobně zajímají. Pokud chcete porovnání obtížnosti s naším školským systémem se to absolutně nedá srovnat. Počet testů je minimální, učitelé především zadávají práce na doma. Je těžké říct, co mi přijde lepší, ale spíš než vše memorizovat, mi přijde dělat práci doma.
V oblasti, v které jsem bydlel já, byly především rodinné domy. Pokud chtěl člověk do města, musel na bus a pak na trajekt. Výrazně blíž byla Grouse Mountain. Pokud jsem chtěl jí na snowboard, cesta trvala okolo třiceti minut, což bylo úžasné. Po škole hezky hned na prkno. Téměř všechny domy jsou postavené ze dřeva. To by v kanadském městě určitě nemělo být překvapením, ale některé z domů absolutně jako ze dřeva nevypadaly. Kanaďani toho docílí tím, že na dřevěný podklad nalepí tapety, které na oko vypadají jako například cihly. Centrum města bylo velmi moderní. Hodně vysokých skleněných budov a nespočet obchodů a restaurací.
Když jsme u těch restaurací, určitě stojí za zmínku tamější kuchyně. Oblíbeným kanadským pokrmem je takzvaná poutine. Jedná se o hranolky se sýrem a omáčkou. Já vím, nezní to moc dobře… Také že mi ze začátku pokrm příliš nechutnal, ale po chvíli jsem si ho na svazích Grouse Mountain začal užívat. Jako někomu, kdo toho za den hodně sní, se mým nejlepším přítelem stal Tim Horton’s. Za přijatelnou cenu (cca 16 kan dolarů) člověk dostane velký sandwich s ledovou kávou a donutem. No, nekup to! Pokud vám 16 kanadských dolarů přijde jako hodně, je důležité si uvědomit, že všechno, co si koupíte, bude třikrát až čtyřikrát dražší než v ČR. Pokud půjdete do restaurace, připravte si minimálně 20 dolarů. K mému překvapení jsem zjistil, že v Kanadě absolutně neznají tvaroh. To pro mě, jako milovníka tvarohu, bylo velmi devastující. Ještě bych asi dodal, že kanadská kuchyně je oproti české tak nějak umělá. Vše chutná podobně a svíčkové se jen těžko něco vyrovná. Pokud plánujete vyrazit do Vancouveru, rozlučte se také s dobrým českým pivem. Ačkoliv si koupit českou plzeň můžete, po zjištění ceny vás rychle přejde chuť.
Kanadská móda je také lehce odlišná. Většina studentů nosí spíše volnější oblečení. Tento trend přichází i k nám, ale například v Kanadě je naprosto normální přijít do školy v teplákách. Ve třídách nosí studenti kapuce, čepice, někteří mají sluchátka. Většině učitelů to vůbec nevadí a neřeší to. Spousta dětí si barví vlasy na nejrůznější barvy, takže nebuďte vůbec překvapeni, když váš kamarád přijde jednou s červenými a druhý den se zelenými vlasy. Dospělí nosí především kostkované košile, ale to je prostě kanadská klasika.
Ještě bych chtěl napsat něco málo o vancouverské mentalitě. Lidé jsou velmi přátelští a povídaví. Pro nás, lidi z české kotliny, není toto úplně normální. Cizí lidé k vám například přijdou, a i když je neznáte, začnou se vás ptát, jak se máte, jaký byl váš den atd. Tyto small talky jsou pro Kanaďany naprosto normální a budete si na ně muset rychle zvyknout. Jedná se jakýsi rituál, kterým musíte vždy projít, ať už se potkáte s někým známým či cizím. Je zajímavé pozorovat, co se stane, když odpovíte, že se máte špatně. V takové situaci jsou úplně vyvedení z míry. Celé mi to přišlo takové hodně povrchní, ale společnost, kde se všichni stále usmívají a jsou přátelští, se mi líbila.
Celkově bych zážitek zhodnotil velmi pozitivně. Potkal jsem nespočet různých lidí z celého světa a vytvořil celoživotní přátelství. Věřím, že mě pobyt v zahraniční posunul, rozšířil obzory a snad jsem se i pár věcí naučil. Když se teď dívám zpátky, určitě bych tam ještě druhý půl rok vydržel.
Přikládám ještě pár fotek:
Hokej, snowboard, Halloween, Fitko, Díkuvzdání, Whistler
