Rád se nyní s posluchači podělím o jedno ze svých nedávných kulturních potěšení.
Šlo o přehlídku středoškolských humoristických a satirických scének. Proběhla letos už po šestnácté pod názvem „Jsem lepší než Švejk“ a týkala se studentů z hlavního města a ze Středočeského kraje.
Je zásluhou pražského Divadla Bez zábradlí, že pro tuto přehlídku tradičně poskytlo své prostory. Účinkující tak mohli hrát na prknech, která jsou spojena s hvězdami vyprodávajícími hlediště – jako například Karel Heřmánek, Simona Stašová, Bolek Polívka, Jiří Bartoška a Milan Lasica.
V případě zmíněné středoškolské přehlídky však byl vstup do hlediště bezplatný a řady tu zaplnili spolužáci a sympatizanti jednotlivých amatérských středoškolských aktérů.
Scénky byly opravdu pozoruhodné.
Tak například v jedné z nich se odehrává přijetí do nebe a svatý Petr dává adeptovi hnedka modráky, ochranné brýle, skříňku, návleky a stravenky a taky nabídku k finanční půjčce.
Jiná scénka zase kabaretně parodovala volby. V jiné scénce byl zase nabourán stereotyp, kdy na letišti není teroristou očekávaný Arab, ale někdo úplně jiný.
Studenti si brali na paškál i sebe sama – například studijní prokrastinaci neboli zrádné otálení.
Jiná ze scének inovovala Červenou karkulku, která je před odchodem do lesa dotazována maminkou, zda má s sebou mobil, notebook a repelent.
Dotyčná Karkulka se v průběhu děje dokonce snažila podplatit sladkostmi z košíku nás tři soutěžní porotce. Tedy Jana Štolbu z Literárních novin, spisovatele Michala Viewegha a mě.
Jestli se u nás úplatek ujal, to – promiňte – neprozradím.
Závěrem zůstávám u zjištění, že vítězové byli mimopražští, a sice ze sedlčanského gymnázia a tamní střední odborné ekonomické školy.
Ale i na dalších místech byly scénky vskutku zdařilé a většinou přirozenější, vtipnější než prefabrikovaný, takzvaně bavičský, humor.
Zároveň dodávám, že za existenci té záslužné středoškolské soutěže patří vděk její zakladatelce a vytrvalé organizátorce, češtinářce, paní doktorce Ivaně Maršálkové z pražského Gymnázia Nad Štolou.
Jmenovaná budiž důkazem, že vztah k češtině a k jejím lákavým možnostem lze u žáků vyvolávat, podporovat a kultivovat i tímto zábavným způsobem. Tedy bez školometsky vztyčeného ukazováčku, ale naopak se smyslem pro nadhled, jehož je nám všem tolik zapotřebí.