Média a my

Ve dnech 20.–21. března jsem se zúčastnila kurzu Média a my, který pořádala Akademie Literárních novin. Akademie pořádá i mnoho seminářů, přednášek a dalších kurzů, které zasvěcují účastníky do světa tuzemské i světové literatury, tvůrčího psaní i české historie. Všichni přednášející jsou vynikajícími odborníky ve svých oborech. Náš kurz probíhal v redakci Literárních novin na Vinohradech, přímo uprostřed všeho dění.

„Literárky“ se poprvé objevily na pultech trafik již v březnu 1927. Jejich cílem bylo přiblížit čtenářům umělecky hodnotné knihy a referovat o knižním trhu, jakož i o dění v kultuře, nakladatelstvích a v neposlední řadě i knihkupectvích. O obsahovou rozmanitost se redakce starala i otiskováním básní nebo prozaických textů. Tyto noviny vycházejí dodnes, ačkoliv v historii již několikrát bylo jejich vydávání přerušeno. Od dob svého prvního vydání prošly mnoha změnami a v současnosti je zde máme jako měsíčník pro kritické myšlení, jak se samy nazývají. Noviny se zabývají převážně politickými, ekonomickými a kulturními tématy.

V úterý ráno jsme se všichni sešli v redakci, jež dnes stojí na místě bývalého měšťanského pivovaru v areálu Korunního dvora. Naši skupinku jsem tvořila já, několik pedagogů, publicista a jeden sanitář. Srdečně nás přivítal pan Jan Štolba, projektový manažer vydavatelství Litmedia a zároveň ředitel Akademie Literárních novin.

Jako první nám přednášel novinář, spisovatel a mediální analytik, pan Karel Hvížďala. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí o dějinách mediální komunikace. A to nejen o těch našich, středoevropských, nýbrž i světových. Pan Hvížďala vyprávěl o první cenzuře. Johannes Gutenberg vynalezl knihtisk a začal vydávat různé letáky, jednoduché tiskoviny, jež měly za úkol informovat i pobavit. Církev pojala obavy, že ztratí vliv svého „informačního monopolu“. Tehdy totiž zcela určovala veřejné mínění, a jakmile se objevil alternativní zdroj informací, bylo třeba ho cenzurovat, označit za lživý a ideálně zakázat. Tyto snahy „určovatelů názoru“ se zachovaly až ke dnešnímu dni, ačkoli již nevycházejí z řad církve. V roce 1605 pak začaly vycházet první evropské noviny, které obsahovaly především seznamy dostupného zboží, první inzerci, a zprávy získané od kočích o tom, kde je zrovna válka, kde co vyhořelo a jak se dá jet po kterých cestách.

Pan Hvížďala pohovořil i o proměně médií s příchodem „postmoderny“. V 70. letech 20. století prodělala společnost obrovskou změnu. Od tradic se vzdálila ještě více než společnost moderní a přesunula se k egoismu. K pusté zábavě, užívání si a pod pláštíkem seberealizace si začala dělat, co chtěla, namísto toho, aby se držela nějakých tradic a zásad jak společenských, tak mravních. Ve všech oblastech života nastává obrovská revoluce. Mizí zábrany a téměř veškerá tabu. Důsledkem toho získala média mnohem větší svobodu a nespoutanost. Média mohla najednou psát téměř o čemkoli… a s tímto významným posunem i závratně rostla možnost manipulovat s lidmi.

O tom nám živě vyprávěl i pan docent Žantovský, publicista, komentátor a vysokoškolský pedagog v oblasti médií, kterému byla minulý rok z rukou českého prezidenta Miloše Zemana udělena medaile prvního stupně Za zásluhy v oblasti kultury a školství.

media a myPan Žantovský hovořil také o globalizaci, která oslabuje národní kultury, tradice a lokální specifika. Vysvětlil nám komunikační proces podle Harrolda D. Lasswella a svou přednášku zakončil ukázkami fotek, které byly upraveny tak, aby působily určitým dojmem, například vyvolaly lítost, soucit nebo obavy.

Druhý den mě zaujalo hlavně povídání pana Štolby, který nám popisoval vznik novin od rukopisu až po finální produkt, harmonogram výroby, plánování materiálů, porady, práci se zdroji informací, ale i svoje působení na pozici šéfredaktora České tiskové kanceláře. Pobavil nás i všelijakými zážitky. Třeba tím, jak selhala technika při natáčení několikahodinového rozhovoru ve francouzštině, takže ho pak musel dávat dohromady z paměti. Pan Štolba se zmínil také o tom, že hodlá vydat knihu, která bude plná jeho zážitků ž novinářské branže a také informací, které se nesměly dostat mezi veřejnost.

Kurz ukončil šéfredaktor webu Literarky.cz, PhDr. Mirko Raduševič, který dlouhá léta pracoval v oblasti IT. Kupříkladu v roce 2000 vytvořil web pro vládu, který v podobě, kterou mu pan Raduševič dal, funguje dodnes. Na závěr jsme ještě diskutovali s marketingovou specialistkou Naděždou Krohovou o sociálních sítích a jejich vlivu na šíření a příjem informací, úloze marketingu v médiích a výzkumech čtenosti a sledovanosti.

Ráda bych na závěr poděkovala své třídní, Ivaně Maršálkové, že mi umožnila zúčastnit se tohoto kurzu, a získat tak cenné znalosti.

Tereza Šmajsová, K5B

 

Škola zpracovává v souvislosti s využitím webových stránek pouze takové cookies, které jsou nezbytně nutné pro zajištění provozu webových stránek a internetových služeb u kterých není nutno získat souhlas uživatele webu (technické a relační cookies).
Ok