Naše pouť za historií začala ve čtvrtek 9. března 2017 na Masarykově nádraží, kde jsme se sešli už ve tři čtvrtě na osm. Cesta vlakem do naší cílové stanice, Bohušovic nad Ohří, vesničky nedaleko samotného Terezína, trvala zhruba hodinu a dvacet minut. Po příjezdu jsme šli pěšky do Magdeburských kasáren, což je jedna z terezínských budov, kde jsme byli ubytováni. Stejnou cestou, jakou jsme kráčeli my, přibližně před sedmdesáti lety pochodovali Židé ověšení spoustou oblečení a těžkými zavazadly, popoháněni německými vojáky.
Poté, kdy jsme se usadili v kasárnách, kde pro nás byly připraveny krásné a nově působící pokoje a dobře vybavené kuchyňky, jsme se shromáždili na půdě budovy, zařízené jako sál s řadami židlí a malým pódiem. Tam jsme měli přednášku o pronásledování Židů a funkci ghetta. Od našich profesorek Hausmannové a Bimkové, které byly po dobu semináře naším pedagogickým doprovodem a milou společností, jsme už před odjezdem dostali brožurky se základními informacemi o Židech, Terezíně a holokaustu, takže jsme už o tom něco věděli. Také jsme zhlédli krátké video, které bylo v Terezíně natočeno nacisty ve 40. letech a mělo tamější situaci ukázat v co nejpříznivějším světle. Okolo poledne přednáška skončila a my jsme se odebrali do jídelny v objektu na oběd.
Po jídle, následovaném krátkou přestávkou na nabrání sil, jsme se vydali na prohlídku města s příjemnou a poněkud ráznou průvodkyní. Byli jsme provedeni po bývalém ghettu, viděli jsme, ve kterých budovách byli Židé ubytování a dozvěděli jsme se něco i k obecné historii Terezína. Navštívili jsme Muzeum ghetta, obřadní místnosti, Židovský hřbitov s krematoriem a expozici přímo v Magdeburských kasárnách. Chození po městečku trvalo zhruba tři hodiny, potom jsme měli přestávku a workshopy. Na ty jsme byli rozděleni do dvou skupin, má skupina se zabývala články na internetu týkajících se holokaustu, antisemitismu, neonacismu a podobných témat. Když to skončilo, běželi jsme zpět do našich kasáren na večeři. Poté už následoval jenom film Poslední motýl, který se částečně točil v Terezíně a je o životě v ghettu za války a pronásledování Židů. Po filmu jsme si různě povídali na pokojích.
Ráno jsme měli opouštět ubikaci už okolo deváté hodiny, takže se muselo vstávat poměrně brzo. Snídani jsme domluvenou neměli, takže si každý musel poradit sám. Já jsem například s kamarádkami dělal palačinky s marmeládou. Byli jsme na prohlídce v Malé pevnosti, okolo které je spousta řad náhrobků a sochy, šesticípé hvězdy a kříže, které oddělují náhrobky křesťanů a Židů. Prohlíželi jsme si tamější malé cely, do kterých se muselo natěsnat obrovské množství vězňů, bývalé umývárny, nádvoří, dále jsme tam viděli popraviště a střelnici a prošli jsme si zajímavým tunelem dlouhým půl kilometru. Sami jsme si prohlédli Muzeum Malé pevnosti a vyrazili jsme na oběd.
Odpoledne nás čekal poslední bod na našem programu a tím byla beseda s pamětnicí ghetta Terezín PhDr. Dagmar Lieblovou. Vyprávěla nám o svém dětství v Terezíně, Osvětimi a dalších táborech, a my jsme měli unikátní příležitost se zeptat na cokoli, co nás o tomto tématu zajímá. Po besedě jsme vyplňovali krátký dotazník o naší spokojenosti s pobytem a pak jsme se sbalili a šli znovu do Bohušovic, odkud jsme jeli zpět do Prahy.
Byl to velmi zajímavý výlet, všichni jsme se dozvěděli mnoho nového a na dva dny jsme si mohli nahradit klasické školní vyučování něčím jiným, což byla dozajista vítaná změna. Určitě bych podobné semináře ostatním doporučoval.
Vojtěch Opatřil S6B
