Následující den jsme začali neméně chutnou snídaní. Po ní nás čekala návštěva rodiště paní profesorky Bucci, Ravenny. Město je proslulé množstvím památek z dob raného křesťanství, mozaikovou výzdobou a kulinářským skvostem, piadinou. Prohlídku jsme započali u mauzolea Gally Placidie, následovala úchvatná podívaná uvnitř katedrály San Vitale. U křtitelnice následoval dvouhodinový rozchod. Někteří zamířili do obchodů se suvenýry, jiní ke stánkům s již zmíněnou piadinou a zbytek se jal prozkoumat zbytek města. Znovu jsme se sešli u hrobu Danta Alighieriho, načež jsme navštívili novou baziliku sv. Apolináře a Theodorichovo mauzoleum. Ačkoliv nás centrum města uchvátilo, všichni jsme se již těšili na průzkum mořské fauny a flóry. Abychom místnímu ekosystému více porozuměli, na vlastní kůži jsme se jali vyzkoušet humiditu a salinitu místní vody. Jakmile jsme se dostatečně vylouhovali, zamířili jsme do blízkého přístavního městečka na večeři. Jakmile jsme naplnili prázdná bříška, naposledy jsme se rozloučili s mořem a hurá na hotel.

Itálie, 7. září, léta páně 2023

Bezesporu příjemným překvapením prvního rána v Itálii byla přítomnost přístroje na přípravu kávy na snídani v našem ubytování. Druhým příjemným překvapením se stal fakt, že nápoj vytékající z útrob tohoto zařízení byl, co se kvality týče, označitelný za neurážející.

Po tomto zjištění a zkonzumování prvního jídla dne byla na řadě cesta do Bologni. Přesun proběhl bez sebemenších komplikací, a my se tak již brzy chránili před žárem italského slunce.

Od autobusu jsme se prošli po hlavní třídě až na náměstí Piazza Maggiore. Zde proběhly dva referáty a měla následovat prohlídka basiliky svatého Petronia. Bohužel se tak ale nestalo, protože zde zavedli nová pravidla, dle kterých vstup studentům není umožněn. Pochopili jsme, že zde ve skupině nepochodíme a radši jsme basiliku navštívili jednotlivě a následně se vydali směrem na dvě věže.

Boloňské (nebo dvě) věže jsou vysoké kamenné stavby v centru a symbol města. Obě jsou viditelně křivé a na vyšší z nich je umožněn vstup. Výhled, který nabízí plošina na vrcholu opravdu stojí za všech 498 schodů, což můžeme z vlastní zkušenosti potvrdit.

Po návštěvě těchto pamětihodností včetně nejstarší univerzity na světě následoval rozchod. Město je krásné a díky spoustě regulí také překvapivě dobře zachovalé.

Okolo páté hodiny odpolední proběhla další z mnohých naloďovacích operací a jeli jsme se ubytovat.

Když jsme byli všichni v pořádku ubytování, vydali jsme se do Faenzi, kde jsme strávili příjemný večer. Toto šedesáti tisícové město nás mile překvapilo svou příjemnou energií, hezkou architekturou a vstřícnými obyvateli.

Den třetí se nachýlil ke konci a my se již těšili na to, co nám přichystá ten čtvrtý.

V úterý 5. září bylo vyučování jen do 12 hodin. Využili jsme volné odpoledne k získání zajímavé zkušenosti. Díky paní Ing. Evě Jablonské, Ph.D. z Ústavu biochemie a mikrobiologie VŠCHT jsme měli možnost absolvovat workshop v tamních laboratořích. Čekalo nás seznámení s metodou s tajuplnou zkratkou PCR a gelovou elektroforézou. Obě metody jsou využívané jak v genetickém výzkumu, tak ve forenzních vědách, v archeologii, paleolontologii či zdravotnictví. Pomalu jsme začali rozumět, jak pracuje cycler, co a proč je potřeba připravit, a že výtěžnost reakce je v případě zdařilého experimentu vysoká. Z jedné či několika málo molekul DNA jich získáme násobky tisíců. Pak ještě přidat interkalační barvivo a vše „dát na gel“. Gelová elektroforéza slouží k rozdělení fragmentů DNA, je to v podstatě síto na molekuly. Pohyb DNA umožňuje její záporný náboj a rychlost pohybu – kam fragment doputuje – závisí na jeho velikosti.

V laboratoři nám chvílemi pomáhaly i velmi příjemné doktorandky, které případně dovysvětlily, jak správně pracovat s vybavením, které pro nás bylo nové. Odpoledne rychle uběhlo, najednou byla elektroforéza hotová, posvítili jsme si na výsledek UV světlem a s nadšením fotili výsledky. Ještě jsem se neformálně stihli bavit s paní Jablonskou i doktorandkami o možnostech studia na jejich vysoké škole a hlavně o následujícím uplatnění v oboru. Zkrátka – odpoledne využité naplno.

Rádi bychom proto poděkovali paní doktorce Jablonské a VŠCHT za to, že našim studentům bylo umožněno vyzkoušet si metody, o kterých se dosud učili jen teoreticky na seminářích.

Druhý den historické exkurze jsme se probudili s výhledem na ranním sluncem zalité vrcholky Alp obklopující Innsbruck. Po vydatné snídani nás čekala prohlídka města. Zhlédli jsme místní kostel, náměstí v historickém centru, zlatou stříšku a navštívili muzeum ve dvorním kostele Hoffkirche, kde nás ohromila nádherná barokní výzdoba vyvedená do nejmenších detailů. Následoval krátký rozchod a po něm jsme pokračovali směr Trento. Přejezd patřil k těm delším, ale od nudy nás odrazovala dechberoucí horská panoramata, jež se nabízela po obou stranách dálnice A22. Ani jsme se nenadáli a už jsme kráčeli ulicemi Trenta. Jelikož nám všem kručelo v břiše, bylo na čase zakusit kouzla italské kuchyně. S plnými bříšky jsme obešli městské památky, jako katedrála sv. Vigilia, hrad Buonconsiglio, nebo kostel Santa Maria Maggione. Pak jsme zase naskočili do autobusu a vydali se směr Verona. Po ubytování v motelu jsme se vnořili do nočních ulic města, kde jsme obešli památky, zejména antickou Arénu, jež byla vzorem stavby pro římské Colloseum. Po rozchodu jsme se příjemně naladěni vrátili na motel, kde se nám dostalo spánku.