Naše gymnázium pořádá každý rok spoustu zajímavých poznávacích zájezdů. Většinou se jezdí do tradičních destinací jako Velká Británie, Francie, Německo či Rakousko, tento podzim však mělo dojít na poněkud netradiční, patrně nejexotičtější, zájezd, jenž měl směřovat přímo do tajemné Transylvánie po stopách slavného upíra Drákuly.

Jelikož se však bohužel nenašel dostatek účastníků, projekt se nakonec neuskutečnil a jako náhradu uspořádal pan profesor Růžička alespoň dva dny dobrodružného putování Prahou.

Ve dvoudenním projektu zaměřeném jak na přírodu, tak na jednotlivé pražské čtvrti jsme se oba dva dny sešli ve stanici metra Chodov, u místního obchodního centra, odkud jsme pokračovali vstříc zážitkům.

image2image1

Prvního dne jsme od metra vyrazili směrem ke Kunraticím; po rychlém průchodu chodovským sídlištěm jsme vešli do Kunratického lesa. Hned na začátku jsme si pověděli několik informací o českých vesnicích v Banátu, vzniknuvších v 19. století, kam měly vést naše stopy v neuskutečněném projektu. Po této zeměpisně­‑dějepisné vložce jsme pokračovali místní kopcovitou krajinou až na vrcholek, kde se nachází zřícenina Nového hrádku. Tento objekt je zajímavý mimo jiné i skutečností, že zde nějakou dobu pobýval a později též skonal český král Václav IV.
O tomto hrádku jsme si rovněž pověděli několik informací a poté již následoval sestup dolů do Kunratic. Minuli jsme zdejší mlýn, okolo nějž se každoročně běhá Velká kunratická, a poté jsme již vešli ulicí Krále Václava IV. do kunratické vilové zástavby.

Zanedlouho jsme dorazili do centra Kunratic k místnímu zámku, který se v současnosti nachází v nepříliš reprezentativním stavu, kde jsme si dali dvacetiminutový rozchod k individuální prohlídce čtvrti, popřípadě návštěvě místního lahůdkářství.

Poté, co jsme se posilnili, naše cesta pokračovala skrz Kunratice dále směrem k údolí Kunratického potoka, protékajícího lesem okolo Thomayerovy nemocnice. Po procházce podzimně zbarveným lesem jsme došli až k místnímu výletnímu hostinci U Labutě, v němž jsme se příjemně naobědvali.

Posledním bodem pondělního programu pak byla krátká procházka Krčským lesem k místnímu nádraží, odkud jsme se svezli až na hlavní nádraží, kde byl první den projektu ukončen.

Druhého dne jsme se opět sešli u sochy budovatele na Chodově, šli jsme však tentokrát na opačnou stranu, než jsme učinili předchozího dne. Navštívili jsme tak část Chodova tvořenou namísto paneláků rodinnými domky. Zanedlouho jsme došli k Chodovské tvrzi, kterou jsme si prohlédli, a to včetně pozůstatků jejího vodního příkopu, který se tu kdysi nacházel.

image4

image3Po prohlídce jsme pokračovali naše putování chodovským sídlištěm směrem k hostivařskému lesoparku, do něhož jsme vstoupili z jeho západní části. Přivítal nás zde pro podzim typický mlhový opar, ukrývající podzimem zbarvené listí. Po příjemné čtvrthodince naše skupina dorazila k hrázi Hostivařské přehrady, kde jsme si o tomto vodním díle řekli i několik zajímavostí a obecných informací. Po společném fotu pak následovala cesta podél celé přehrady až do Petrovic, které se nachází u jižního konce přehrady. Cestou jsme viděli pláže na druhém břehu přehrady i panorama sídliště vylézající na obzor zpoza barevných stromů.

Poté, co jsme dorazili do centra starých Petrovic – ke kostelu svatého Jakuba Staršího a ke vchodu k velmi zanedbanému zdejšímu zámku, jsme si o obou objektech i samotné čtvrti řekli základní informace. Brána ke kostelu byla bohužel zamčená, proto jsme si jej prohlédli alespoň zpoza ní.

Následovala prohlídka místní vilové čtvrti a zároveň závěrečná rovinka našeho projektu. Zanedlouho jsme přešli do místního sídliště a do sousedních Horních Měcholup, kde jsme se naobědvali v útulném místním pivovaru, čímž můžeme zdatně konkurovat projektu zaměřenému na středočeské pivovary!

Po tomto příjemném posezení byl nicméně program našeho projektu u konce a my jsme se nechali svézt autobusem zpět do města, kde jsme se rozdělili.

Ačkoliv nakonec nedošlo na Rumunsko, určité dobrodružství jsme zažili a spoustu zajímavostí jsme se dozvěděli i na našem náhradním pražském programu, jenž se dle mého názoru velice podařil a mně osobně se moc líbil.

Teď již nezbývá než doufat, že v příštích letech se podaří otevřít obdobně exotický projekt a dojde třeba i na to Sedmihradsko!

Ondřej Kukan, 5S

image5

Ve čtvrtek a v pátek jsme ve škole sbírali věci pro uprchlíky. I přes relativně krátkou dobu na shromáždění věcí se jich sešlo tolik, že jsme naplnili celý kufr auta až po strop (viz foto). Děkujeme všem, kteří přispěli svou čepicí, bundou nebo párem bot… Další osud sbírky můžete sledovat zde: https://www.facebook.com/pomocuprchlikumpraha7.

Dana Bimková

sbirka kufr foto

V listopadovém čísle anglického časopisu Bridge jsme se žáky ze skupiny angličtiny A1 třídy K5A narazili na článek o únikových hrách, jejichž podstatou je to, že skupina lidí je zavřená v místnosti plné rébusů, šifer a hádanek s kódy. Úkolem týmu je pak v časovém limitu všechny úkoly vyřešit, a dostat se tak z místnosti ven. Hra je postavená na spolupráci a logickém uvažování – hráči nepotřebují znát třeba morseovku. Všechno, co potřebují k vyřešení úkolů, najdou v místnosti.

V Praze je takových místností několik, většina je pro malé skupiny o dvou až pěti hráčích. My jsme šli do místnosti Occultica společnosti The Room, která je až pro deset hráčů.

Žáci si s úkoly poradili skvěle – spolupracovali, svítili si navzájem baterkami, pomáhali si, tipovali, počítali, dedukovali, otvírali zámky a dveře do tajných komůrek… V časovém limitu 77 minut přišli i na kód k velkému sejfu, kde byly placky „I am hero“ a klíč od dveří – a mohli jsme ven! Všichni si hru moc užili. Tady jsou některé z jejich komentářů:

I enjoyed the 77 minutes spent there, a good teambuilding activity and hard, but interesting tasks.“

It was really good. It was interesting to see how our class can cooperate.“

It was a great experience. I really loved when the game started to move, but we wouldn’t have solved it without the hints.“

I enjoyed it even more than I thought I would. I especially liked that there were many small riddles to solve and not just a big and impossible one.“

Jiřina Bogdanová

IMG 0969

 

V pátek 6. listopadu jsme se s paní profesorkou Petrou Borovkovou vydali do Clam-Gallasova paláce na akci zvanou FameLab. Jedná se o mezinárodní soutěž, během níž účastníci mají maximálně tři minuty na to, aby vystoupili v angličtině na jimi zvolené libovolné téma. S sebou si na pódium mohou vzít jakékoliv rekvizity. Akce se konala v rámci Týdne vědy a techniky.

Vystupovalo zde celkem šest národních finalistů. Eva Maxová (Česká republika) nám přiblížila, jak se snáze dostat ke kostním proteinům bez toho, abychom kosti mučili v kyselých lázních. Dong-Seon Chang (soutěžící za Německo, ale s rodiči ze Severní a Jižní Koreje) zapojil do svého vystoupení i nás diváky. Jeho tématem byla sociální interakce. Dalším byl Oskari Vinko (Fin soutěžící za Švýcarsko), celkový vítěz FameLab. Jeho přednášky o parazitické rostlině strize, která ničí pole v subsaharské Africe, a o malárii sklidily velký potlesk. Přednášku o špatně vyprojektovaném mostu Tacoma Narrow si pro nás připravila Tea Rukavina z Chorvatska. Druhým Čechem v soutěži byl Matěj Novák, který nám objasnil, proč je alicin, který se získává z česneku, dobrý v boji proti bakteriím. Poslední soutěžící byla Lisa Murphy z Irska, která nám objasnila, proč si při výběru selfie fotky vždy vybereme tu nejvíce symetrickou.

Závěrem bych chtěla podotknout, že to bylo příjemně strávené dopoledne. Rozhodně neváhejte, pokud budete mít příležitost tuto akci navštívit.

Veronika Rybínová, 6S

Škola zpracovává v souvislosti s využitím webových stránek pouze takové cookies, které jsou nezbytně nutné pro zajištění provozu webových stránek a internetových služeb u kterých není nutno získat souhlas uživatele webu (technické a relační cookies).
Ok