Letošní biologický kurz byl tak trochu výroční. Patnáctý. Ačkoli jezdíme každý rok někam jinam, vyrazili jsme letos do Podyjí, ve kterém jsme už byli v minulosti dvakrát. Ale účastníci těchto předešlých biokurzů v Podyjí už jsou ve věku vysokoškoláků, nebo dokonce už mají po vysoké škole. Národní park Podyjí a celá oblast stojí za opakovanou návštěvu. Doufali jsme, že tentokrát biokurz neproprší. Povedlo se. Počasí bylo tak akorát, aby mohly proběhnout všechny plánované programy, které byly vázány na pobyt venku a příznivé počasí.

Ornitologové nachytali a okroužkovali přes 300 ptáků. Nejcennějšími úlovky byli lelek, sýček a vlha. Místní rybníky jsou sice chovné, ale na plankton celkem bohaté, takže binolupy a mikroskopy byly využity naplno.

Botanici z PřF UK Tomáš Urfus a Romana Urfusová zasvětili zájemce nejen do různých zajímavostí týkajících se místní flóry, ale také do vztahů mezi podložím a výskytem rostlin (například výskyt bramboříků vypovídá, že v daném místě je převládající rula vystřídána vápencem). Anička Kálalová nadchla velkou část účastníků pro mineralogii a historickou geologii, třešničkou na dortu bylo hledání granátů na Vranově. Nehledaly se ale jen granáty. Ve vzorku zeminy, kterou přivezl Zdeněk Lerch, se zase pátralo po žraločích zubech z období křídy. Apolena Zounarová se zájemci provedla elektroforézu a sledovala řadu preparátů pod fluorescenčním mikroskopem. Tomáš Jor chytal a určoval vše bezobratlé, co lítalo nebo běhalo či lezlo, a ještě stihl se zájemci srovnávací pitvy bezobratlých. Pouze mykolog Aleš Jirsa byl trochu smutný – houby – na rozdíl od loňského částečně propršelého biokurzu – nerostly. Ale něco málo se našlo, takže na objevování krás hub pod mikroskopem to stačilo. Nechyběla ani tradiční anatomie a fyziologie člověka nad prasečími orgány, ani první pomoc. Nově bylo zařazeno měření s čidly Vernier.

Programů bylo ještě víc, ale zajímavý byl určitě i objekt (Dům svaté Anežky), ve kterém jsme našli útočiště. Patří sdružení SOLA a je ideální pro obdobný typ akcí. Velká vybavená kuchyň, tři společenské místnosti, zastřešená veranda s rozestavěným grilem, kulečník, ping- pong ap. A velmi vstřícný a ochotný správce, pro kterého nic není problém. Biokurz jsme si užili, noví účastníci velmi rychle zapadli mezi ty, kteří jezdí opakovaně. Proč opakovaně? Protože program je sice zdánlivě stejný, ale vždy je něco nového, nebo je program obměněn, nebo je jiný externista a něco zase chybí. A stále je co poznávat. Děkujeme všem externistům za jejich nadšení a ochotu nám předávat kousek toho, co znají. A kam to bude příště?