Milí čtenáři,

je mi velkou ctí sepsat několik řádek o turnaji, na kterém jsem mohl být přítomen, a podělit se tak s Vámi o zážitky a momenty, díky kterým byl tento turnaj výjimečný. Jednalo se o Mistrovství světa středních škol ve fotbale pro žáky narozené v letech 2006–2008. Jedno mistrovství světa jsem zažil na naší škole už jednou, a to v roce 2019, tenkrát se šampionát konal v Bělehradu, letos se konal v daleké Číně ve městě Dalian.

Následující řádky si zaslouží speciální prostor. Protože bych zde rád uvedl širší souvislosti s dívčím týmem. Kde ale začít? Asi tam, kde se vše zrodilo. Je 14. března a píše se rok 2023. Jsem na lyžařském kurzu s mojí oblíbenou třídou a vzhledem k příjemnému počasí nás nenapadlo po dni lyžování nic bláznivějšího než si jít zahrát fotbal. K mému překvapení se k partě chlapců přidává neméně početná skupina dívek. Dívky, které znám jménem, nikoli sportovně. Teprve po prvním „fotbálku“, který trvá přes dvě hodiny a po kterém se vracíme pozdě na večeři, si začínám uvědomovat, že tyto dívky mají opravdu rády fotbal. Celý týden na lyžích jsme strávili po večerech na místním „tréninkovém“ hřišti domácího Stuhlfeldenu, jejichž trenér nám poté svěří klíče od osvětlení s větou „You can be here all night.“ O několik měsíců později na školním výletu potkávám další skupinu dívek, které si s chlapci rády zahrály fotbal. Jejich nadšení pro fotbal mne dále inspiruje pro sestavení školního týmu dívek, do kterého posléze přicházejí další zájemkyně. Efekt sněhové koule zafungoval a já se mohl po delší pauze těšit nejen ze školního fotbalového týmu chlapců, ale i dívek. Skutečnost, že tyto dívky budou reprezentovat svoji zemi v následujících měsících, je až úsměvná. Holky ale řekly, že do toho jdou se vší parádou, a tak začíná naše několikaměsíční intenzivní příprava na šampionát, který tyto dívky má prověřit po všech stránkách. Příprava, ve které musí dívky obětovat velké množství svého času, ale také svých tréninků, začíná pomalu nést ovoce, které spatřuji především já jako trenér. Po několika trénincích si říkám, že by to mohlo fungovat a holky si získávají mou důvěru, ale především i srdce. Celému turnaji předchází nespočet tréninků po ránu před školou, kdy se scházíme kolem 6:30 a odcházíme přímo ze hřiště i s mírným zpožděním do výuky v 8:00, v odpoledních hodinách sehráváme první přátelská utkání s ABC Braník dívkami. Tímto bych chtěl dívkám z ABC Braník poděkovat za jejich čas, protože díky nim mohla děvčata poprvé zažít zápas na velkém hřišti.

Všechno je připravené a děvčata mohou vyrazit pro své životní zážitky do daleké Číny. Na turnaji, kde se střetnou s těmi nejlepšími výběry týmů z celého světa, nemá nikdo přehnaná očekávání. Mně jako trenérovi však ve skrytu duše tepe naděje nikoli na výsledek, ale na to, zda holky dokážou v zápasech prodat vše, co se naučily. Je první zápasový den a dívky nastupují proti týmu Kanady. Za vydatné podpory své nové paní trenérky Petry Janečkové holky vlétly na své soupeřky takovým stylem, že jsem tým Kanady chvilkami snad i litoval. V mé hlavě se objevují myšlenky „ony hrajou!“ , „ony hrajou dobře“, „ony jsou skvělé“, „ony hrajou fotbal!“ Naše holky opravdu v prvním zápase předčily tým Kanady ve všech herních aspektech. Nasazením, odvahou, technikou, přesností a hlavně vůlí. Běží cca 30. minuta prvního poločasu a náš tým po jednom ze závarů před brankou soupeře střílí gól. Exploze a emoce dívek, které až dosud možná i pochybovaly o tom, zda na tento turnaj patří, se draly ven. Intenzita tohoto momentu byla tak velká, že exploze sopky byla oproti tomu jako „plivnutí do moře“. Zápas běží dál, a jak to ve sportu chodí, tak se Kanaďanky chytnou první akce a po krátkém výpadku našich hráček otáčí skóre. Zápas končí 1:2 ve prospěch Kanady. Skutečnost, jakým způsobem slavila Kanada včetně realizačního týmu vítězství, jen umocnila, jak těžkým soupeřem jsme jim byli. Já ve skrytu duše ale slavil velké vítězství. Holky sehrály na mistrovství světa zápas, ve kterém byly jasně lepším týmem. Holky obstály, a to předčilo má veškerá očekávání. Pokud si to někdo z dívek přečte, doufám, že si jsou vědomy, že jsme na ně byli všichni hrdí a že si já osobně tento zápas budu pamatovat napořád. Ve zbytku turnaje se dívky utkaly s výběry Brazílie, Nigérie, Ugandy a Bangladéše. Naše dívky zažily mnoho cenných minut, které jim dodaly mnoho zkušeností, herní praxe, těžkých i krásných momentů a pocit, že se dokáží měřit i s těmi nejlepšími. Na to, aby skóre mohlo zářit v náš prospěch, bychom potřebovali ještě hodně trénovat, ale už teď víme, že když budeme chtít, můžeme se měřit s kýmkoli. Holky, děkujeme!

Druhou část bych rád věnoval týmu chlapců. Mužská část nesla svá specifika, která jsou pro tento turnaj typická. Hráli jsme proti velmi dobře vybaveným fotbalistům vybraným z konkrétní oblasti země, někdy tento výběr spadal pod celou fotbalovou akademii. Hráči reprezentující čínské týmy, jak jsme později zjistili, byli pečlivě vybráni a sehrávali se celé dva roky, aby na tomto turnaji mohli být maximálně úspěšní. Celé materiální zázemí a vůbec pojetí turnaje se nedá srovnávat s tím, co jsme dosud zažili. V úvodním utkání, které, jak se později ukázalo, bylo pro nás největším zážitkem, jsme se postavili domácímu výběru Číny. Jednalo se o výběr fotbalistů z celého města Ta-lien (cca 7,5 miliónů obyvatel). Tento zápas se konal hned po zahajovacím ceremoniálu na překrásném stadionu Suoyuwan, který má kapacitu 63 500 míst. To, co nás ovšem čekalo na téměř z poloviny zaplněném stadionu, předčilo veškerá očekávání. Tým chlapců se postavil poprvé v životě před cca 25 000 diváků a musel čelit velmi nepříjemnému prostředí. Domácí tým byl hnán vpřed celým stadionem. Doteď slyším skandování, kterému jsem nerozuměl, ale zato velmi dobře pochopil. Ještě nyní přemýšlím nad tím, jak kluci mohli doběhnout prakticky na jakoukoli část hřiště a „opovážit se odebrat“ míč domácím. V případě úspěšného pokusu byli naši hráči „odměněni“ ohromujícím pískotem a bučením. Stál jsem jako přikovaný a mráz mi běhal po zádech takovými vlnami, že jsem si chvílemi myslel, že mne někdo ze střídačky stále polévá ledovou vodou. Klobouk dolů před kluky a tím, že zvládli přijmout tento nevyrovnaný souboj a podstoupili ho s plným nasazením a odvahou. Nevím, kde se vzala síla, která je hnala vpřed, ale po inkasovaném gólu kluci vůbec nepolevili, naopak pokračovali dál a dočkali se odměny. Běžela cca 25. minuta utkání, kdy po jednom z útoků jsme vystihli pomalou přihrávku domácích a krásnou akci dohráli až do vyrovnávací branky. 1:1. Chvíle, kdy velký Goliáš padl na kolena a my mohli zažít šokující ticho a v něm explozi radosti party kluků, která se na moment ocitla na vrcholu fotbalového Mt. Everestu. V dáli se nesl hlas několika desítek podporovatelů, kteří svými hlasy vytvořili pohádkový moment. Moment, který symbolicky poukázal na to, čemu budeme na turnaji čelit. Ve zbytku turnaje jsme se měřili se spoustou kvalitních týmů a sehráli nespočet výborných zápasů. Bohužel nám během turnaje pokazilo náladu několik zranění, která si chlapci odnesli. Jejich absence a náročnost celého turnaje nás nasměrovaly do bojů o umístění, ve kterých jsme si počínali velmi dobře a až na výjimku zápasu s výběrem ze Srbska jsme vše vyhráli. Postupem času se i kluci dobře adaptovali a podali v zápasech vždy maximum možného. Nejlepší zápas z naší strany byl v poslední den turnaje, ve kterém jsme se postavili silnému výběru z Brazílie. Zápas korunovalo naše mužstvo vynikajícím týmovým výkonem, který doplnilo o krásné branky. Vítězství nad Brazílií bylo vždy snem našich chlapců, kteří na turnaj jeli. My jsme si ho mohli splnit a následné oslavy snesly srovnání s vítězstvím na celém šampionátu. Kluci ukázali, že mají charakter, pevnou vůli, týmového ducha a dovolím si tvrdit, že některé z chlapců čeká ještě velmi zajímavá kariéra. A ačkoli naše umístění nebylo dle našich představ, výsledné umístění přijímáme s pokorou.

Za realizační tým bych chtěl poděkovat v první řadě rodičům, kteří vytvořili mimořádně přátelské prostředí a klima, ve kterém se takto náročná akce organizovala mnohem lépe. Dále bych chtěl poděkovat všem, kteří se finančně podíleli na složení částky, která se přibližovala astronomickým 2 000 000,–. V první řadě paní ředitelce PhDr. Renatě Schejbalové, bez které bychom tuto částku nikdy nedokázali sehnat. Nejen finančně, ale i organizačně nám velmi pomohla uskutečnit naší životní cestu. Děkujeme za to množství času, které naší akci věnovala. Dále pak Magistrátu hlavního města Prahy, Fotbalové asociaci České republiky, která pomohla jednak finančně, ale především materiálně a poskytla své hřiště pro trénink a sehrání přátelských utkání. Dále poskytly nemalé finanční dary společnosti COOP jednota Plasy, CSGM, 4Jtech, děkuji i platformě Donio. Dále hráčům a trenérům FK Dukla Praha, kteří nám umožnili sehrát přátelská utkání, stejně jako trenéři a hráčky z týmu ABC Braník.

Dále bych rád poděkoval realizačnímu týmu v čele s Martinem Kváčou, který mimo jiné i svými jazykovými dovednostmi a znalostmi byl přínosným členem naší výpravy, také trenérce dívčího týmu Petře Janečkové, která dokázala holky sjednotit, motivovat a v těžkých chvílích jim byla tím nejlepším průvodcem/rádcem.

Můj poslední a největší dík patří především hráčům a hráčkám našich týmů. S odstupem času si uvědomuji víc a víc, co vše museli investovat, aby se této akce mohli zúčastnit. Poděkování patří především jim! Děkujeme za krásné zážitky, protože jen díky nim jsme mohli i my zažít něco, co bychom bez nich nepoznali. Jeden příklad za všechny: všichni už víme, co se rozsvítí ve výtahu v Číně, když se zasekne a nefunguje. :-)