V neděli 31. května se autobus gymštoláků, v čele s panem profesorem Oklešťkem, paní profesorkou Tvrskou a paní profesorkou Kubelkovou, vydal na pětidenní výlet do hlavního města Francie. Na noční přejezd jsme od školy vyrazili zhruba v pět hodin odpoledne. Čekala nás klasická noční cesta se třemi zastávkami v Německu a zhruba dvěmi na francouzské straně.

Již zde se dalo vytušit, že to možná nebude až tak „normální zájezd“. V šest hodin ráno jsme dojeli ke francouzské benzínce, plni nedočkavosti si vyčistit zuby, nasnídat se a protáhnout ztuhlé kosti. Leč nám nedošlo, s jakým národem tu máme co dočinění. Pán obsluhující NONSTOP pumpu totiž otevíral až v sedm hodin. „C’est la vie!“

Do města světel jsme dorazili přibližně v době, kdy většina ostatních žáků zasedala ráno do svých lavic. Vysypali jsme se z autobusu na Trocadéru a jako první se šli podívat na Železnou dámu, jak Francouzi říkají Eiffelově věži. Již v tuto hodinu se začínala tvořit fronta, a tak nebyl čas na nějaké veliké obhlížení. Oddělila se pouze nepatrná skupinka, která z různých důvodů necítila potřebu se nechat vytáhnout až do výšky necelých 300 metrů. Já sama jsem tu cestu již párkrát absolvovala, a tak jsem se raději odebrala s touto partou podívat se na relativně nové muzeum přírodních národů Quai Branly. Nakonec jsme viděli budou jen z exteriéru, ve Francii je totiž poměrně běžný zavírací den právě pondělí.

Zbytek dne pokračoval prohlídkou klasických turistických atrakcí Paříže, jako byly například Lucemburské zahrady, onen známý kostel Saint Sulpice nebo Invalidovna. Odpoledne jsme se jeli ubytovat do hotelu Formule 1 nedaleko letiště Orly.

Druhý den jsme se vydali za hranice města, do přibližně dvě hodiny vzdáleného města Chambord, kterým protéká řeka Loira a kde je jeden z nejkrásnějších zámků v celé Francii. Jako další jsme měli v plánu exteriéry zámku Villandry, který je znám pro své netradiční zahrady (konkrétně zahrada boha Amora a zeleninová zahrada). Den jsme zakončili ve městě snad nejslavnější francouzské válečnice, v překrásném Orléans.

Ve středu jsme se vydali na další prohlídku města. Viděli jsme uchvacující kostel St.Madelaine, Garnierovu operu a především muzeum Louvre. To místo je obrovské a kdo neví, kam chce vlastně jít, ztratí se. Vždy a na sto procent. Další část dne nás čekala návštěva kopce Montmartre. Pro mně pravé srdce celé Paříže. Až tam člověk nasaje tu správnou atmosféru.

Prohlídku jsme zakončili na řece Seině v tzv. Bateaux mouches. Tam člověk skutečně pochopí, proč je Paříž městem lásky (nebo se mu udělá nevolno z nepopsatelného počtu turistů. O tom nemá cenu se rozepisovat. Taková města, jako je Paříž jsou v dnešní době čím dál více k nežití.).

I ve čtvrtek jsme pokračovali, přes Ile de la Cité (Notre Dame) do supermoderní čtvrti Paříže, na La Défense. Právě zde stojí slavná Velká Archa, moderní oblouk vytvářející protipol k napoleonovskému l’Arc de Triomphe. Až do odpoledne jsme zde nakupovali dobroty a dárky pro rodinu a kamarády.

Také jsme si dvakrát užili cestu metrem. A nutno říci, že se vším všudy. Snad kromě krádeže, nutno zaklepat na dřevo. Na tento projev pařížského koloritu jsme naštěstí za celou dobu nenarazili.

Myslím, že si to všichni moc užili. Pan profesor Okleštěk se naučil dokonale mluvit francouzsky, leč s lehce alsaským dialektem. Se svým „parlevováním“ a svéráznou interpretací francouzské hymny ale rozhodně pobavil celý zájezd.

Abych tento článek nějak hezky uzavřela, nutno říci, že při cestě zpět byl opět problém na francouzské benzince. Člověk měl až pocit, jakoby se octl v časové smyčce, jejíž vstup je právě na těchto odpočívacích místech. Na začátku nás nechtěli pustit dovnitř, na konci ven. Francouzi prostě v deset hodin zavřou a zamknou dveře. Že přede dvěřmi stojí celý zájezd studentů, který by je zdržel o půl hodiny a měli by z toho jistě příjem? A že někteří z nich jsou dokonce uvnitř obchodu? Tout est possible en France, c’est la vie!

Johana Kühnelová, 3B