(Originál v PDF od Adama Loose si můžete přečíst zde)

Projekt zaměřený na sledování krasových jevů v Moravském krasu byl pod vedením profesorů P. Růžičky a L. Sedleckého uskutečněn ve dnech 11. až 13. května.

Do Blanska naše výprava dorazila okolo poledne a po obědě se vydala na první výlet – podívat se na naši nejznámější propast Macochu (Obrázek 1). Cestou jsme navštívili zříceninu gotického hradu Blanseka, jenž se nachází na kopci nad vstupem do Punkevních jeskyní. Dále jsme pokračovali k propasti Macocha, kterou jsme si prohlédli z můstku nad ní.

Následující den skupina vyrazila v ranních hodinách na celodenní výlet do Punkevních jeskyní. Potom, co jsme znovu přešli hrad, a prošli skalním útvarem Čertovou Brankou, jsme se dostali ke vstupu do Punkevních jeskyní (Obrázek 2). Absolvovali jsme nejdříve pěší prohlídku s průvodcem (měli jsme možnost podívat se do Macochy, kterou jsme předešlý den viděli jen z můstku nad ní), ze které jsme se rovnou přemístili na člun a dále se plavili po říčce Punkvě. Odpoledne jsme se vrátili do hotelu v Blansku, kde jsme přebývali.

Ve středu jsme se na trase do Prahy zastavili v Rájci-Jestřebí, kde jsme navštívili tamější zámek (Obrázek 3).

V odpoledních hodinách jsme se všichni vrátili zpět do Prahy.

V rámci projektových dnů se několik odvážných studentů zúčastnilo projektu s názvem Psychohrátky, který byl založen na zážitkové pedagogice a dramatické výchově. Cílem bylo odnést si co nejvíce zajímavých zážitků a prožít si různé pocity v obvyklých i neobvyklých situacích, umět si je uvědomit a pojmenovat.

Projekt trval celkem tři dny. Po té, co jsme prolomili ledy, jsme se schovávali pod prostěradlem, rozmotávali uzel a vystřídali všechny bačkory. Pondělí už nebudeme rozvádět, sice jsme toho zažili ještě mnohem víc, ale teď už DÁL, DÁL, DÁL (kdo nezažil, nepochopí).

V úterý na Letné jsme viděli (resp. s šátky na očích spíš neviděli), jak se nám pracuje v týmu. U tiché pošty nám došla slova, tak jsme museli začít improvizovat (pomohli jsme si pantomimou). Během nečekaných situací jsme vystřídali partnery i role. Po relaxaci – nerelaxaci jsme odcházeli domů, někdo bohatší, někdo chudší.

Ve středu jsme si pomalu začali důvěřovat a svěřili svůj život do rukou ostatních. Potom nastal čas pohlédnout do budoucnosti, a uhodnout, jestli Eliška je pampeliška nebo laň. V závěru jsme si připomněli průběh her – co jsme u toho cítili, co jsme zjistili o sobě a druhých, a co s tím. Jak to dopadlo, se můžete podívat níže, nebo ještě lépe na nástěnce angličtiny, kde visí naše výtvory (psychomapy) v celé své kráse.

Pro velký zájem se na další účastníky budeme těšit na podzim!

P. Borovková a J. Piškulová

Tisíciletí? Pro nás jako jednotlivce je to čas, který nemá význam vnímat. Je to víc než délka našeho života, tím pádem ho přestáváme sledovat. Avšak pro lidstvo jako takové je mnohem významnější. Tisícům a statisícům let jsme vděčni za náš vzhled, život, vyspělost, a co je důležitější, kulturu a historii. Hrdličkovo muzeum člověka nás do této minulosti zavedlo a ukázalo, jak jediná nalezená kůstka může změnit pohled na celou naši historii. Měli jsme možnost připomenout si evoluci člověka a podívat se, jak se určité poruchy růstu a nemoci odrážejí na naší kostře. Také jsme se pokusili sestavit celou lidskou kostru z jednotlivých kostí. Věděli jste, že jich máme více než 200 a že není tak úplně jednoduché poznat například pravou a levou od těch párových?

Co je pro nás důležitější jsou roky. Roky jsou období našeho života, na které rádi vzpomínáme nebo se naopak snažíme zapomenout. Ale málokoho napadne, že rok, který se zrovna nepovedl, může vést k vážné nemoci jako je rakovina. Jakékoliv potlačované trauma a stres může být příčinou této obávané choroby. O různých oborech alternativní medicíny, které lze využít zejména v léčbě rakoviny, jsme se dozvěděli v přednášce sdružení Ariadni. Již jsou však známy také některé případy guru, léčitelů, kteří svých pravomocí pouze zneužívali a ohrozili tak život lidí, kteří jim důvěřovali.

Když se tak zamyslíme nad jednotkami času, které nám ještě zbývají? Ano, jsou to minuty. Minuty ubíhají jedna za druhou a někdy se můžeme divit, kam se všechny poděly. Kde je čas na další příklad z písemné práce z matematiky, proč nejde zpomalit čas, když jsme s přáteli a dobře se bavíme. Čas prostě nejde zastavit a to je jeden z problémů, kterými se zabývá hlavně člověk v nouzi. Při vážném zranění či zástavě přívodu okysličené krve nemusí jít jen o minuty, ale i o vteřiny. O praktikách první pomoci jsme se dozvěděli během školení mediky lékařské fakulty a také jsme si je prakticky vyzkoušeli. Rovněž jsme měli možnost prohlédnout si oddělení urgentního příjmu Fakultní nemocnice v Motole. Zde jsme se například dozvěděli, že až třetinu klientely tvoří opilci a narkomani, kteří mnohdy zbytečně zatěžují zdravotnický personál, který pak může chybět jinde u život ohrožujících stavů. Na prohlídku pracovišť centrální sterilizace jsme se museli převléknout do zelených „mundúrů“ a pohled na převlečené kamarády nás někdy trochu rozesmál.

Na závěr celého projektu jsme dostali prostor na výrobu materiálů a zkoumání optických iluzí. Optická iluze je nesprávné nebo matoucí vnímání reality, což znamená, že oko se snaží snímat nějaký obrázek, ale mozek nám ho poté interpretuje jinak. Donutili jsme body na papíře skákat, vyrobili jsme čtverec-nečtverec, ohnuli dřevěnou tužku, našli díru ve své dlani, nechali zmizet minci, rozpohybovali obrázky na papíře a naučili se spoustu dalších triků.

I když jen pro málokteré z nás je medicína či antropologie obor, kterým se v budoucnu chceme zabývat, jsme rádi, že jsme si mohli rozšířit obzory díky tomuto zajímavému projektu. Každý si minimálně něco odnesl a nikdy nevíme, kdy se nám to bude do budoucna hodit.

Kamila Roučková a Kristýna Pelinková, 2. B

Vyhlášení vítězů třináctého ročníku celostátní internetové soutěže o nejlepší epigram a aforismus Škola základ života s podtitulem Humor pro život proběhlo již tradičně na knižním veletrhu Svět knihy 15. 5. 2015.

Více zde. Gratulujeme!