V pátek 15. listopadu proběhl na naší škole projektový den tematicky vycházející ze státního svátku Dne boje za svobodu a demokracii.

Studenti si mohli vybrat z několika doplňujících se aktivit. Pozvání na besedu přijali Lucie Cviklová Ph. D., účastnice studentské stávky a spolueditorka publikace Ta temná budova byla naše o stávce a událostech po listopadu ’89 a Ing. arch. Zdeněk Lukeš, absolvent našeho gymnázia a zakladatel OF.

Část studentů se vydala ve stopách demonstrace z Albertova přes Vyšehrad až na Národní třídu, kde je čekalo překvapení v podobě v dobových uniformách postrojených maturantů vyzbrojených autentickou arogancí totalitní moci a obušky.

Většina z devíti set studentů našeho gymnázia se účastnila programu ve škole.

Při promýšlení teoretických východisek projektu jsme se po důkladném zvážení rozhodli pro přístup vycházející z Berlinovy definice negativně vymezené svobody, tedy pro zdůraznění toho, od čeho jsme se 17. listopadu 1989 osvobodili.

Do každého patra naší budovy jsme umístili jedno desetiletí komunistického režimu. Páteřní témata jednotlivých místností se v jednotlivých patrech opakovala, studenti se tak mohli seznámit s oficiální i neoficiální literaturou, s podobami samizdatu a s cenzurou, s výběrem dobových filmů, s vývojem architektury, s hudbou, s dějinami sportu, s výběrem vzpomínek pamětníků a politických vězňů 50., 60., 70. i 80. let.

V každém patře byly také místnosti, ve kterých byly vystaveny dobové dokumenty, tiskoviny, učebnice nebo hračky.

V žádném případě jsme ale nechtěli, aby studenti byli pouze pasivními objekty, aby v zástupu procházeli kolem nástěnek a bezduše pročítali další a další texty, což by sice mohlo pěkně zpřítomnit bezvýchodnou šedivou odevzdanost normalizace, ale nebylo by zcela v souladu s moderními pedagogickými trendy.

Dvojice studentů jsme proto, kromě pracovního listu, do kterého měli zaznamenávat odpovědi, které našli v doprovodných textech, vybavili také jednou ze třinácti variant „kádrového posudku“. Upravili jsme buď přímo originální posudky nebo příbuzné texty z různých období komunistického režimu. V posudcích z padesátých let tak najdeme hlavně odkazy na třídní původ a vztah ke straně před a po převratu, posudky normalizační pak reflektují postoj k „lednovým událostem“ a „bratrské pomoci“. Mezi studenty – prostými občany jsme vypustili studenty maturitních ročníků, kteří představovali silové složky režimu, kádrováky a tajné i uniformované policisty^[1].

Tito pak namátkově perlustrovali studenty a nic netušící nositele likvidačních posudků různým způsobem perzekvovali. Zabraňovali jim v přístupu do místností, kde se mohli dozvědět správné odpovědi, a izolovali je od zbytku jejich tříd. Zároveň ale nabízeli studentům možnost se nevítané pozornosti režimu zbavit.

Stačilo navštívit třídu, která byla označena jako „Bartolomějská“. Zde na nespravedlivě utiskované občany čekaly dvojice tajných policistů, kteří nabízeli možnost, jak se vrátit zpátky do normálního života.

Stačilo podepsat prohlášení, které očividně lživě popisovalo život na škole a zároveň bylo závazkem spolupráce s utiskovateli.

S napětím a nejistotou jsme čekali, jak studenti na tento nátlak zareagují, a velmi mile nás překvapilo, jak odhodlaně a zapáleně někteří naši „občané“ trvali na tom, že lživé prohlášení ani spolupráci nepodepíší. Mocenský útlak se sice projevoval pouze v intenci hry, kdo nepodepsal, dostal čtvrthodinový distanc, ale v důstojnosti, se kterou řada studentů trvala na své osobní integritě, vidíme pro naši společnost jistou naději.

V patrech věnovaných 70. a 80. letům plnili studenti různé tematické úkoly. V místnosti s výstavou dětských her a volnočasových aktivit soutěžili ve spojování céček a v čáře, ve třídě věnované kontrakultuře mohli po změření délky kštice získat titul největší máničky.

V místnosti Charty 77 pak polovina třídy měla za úkol schovat úryvek textu Charty a druhá polovina třídy, estébáci, měla ukrytý text hledat. S radostí sdělujeme, že chartisté vyhráli 8:3.

Velkého úspěchu dosáhla místnost zasvěcená samizdatu, kde na dobových psacích strojích skupiny studentů soutěžily v rychlosti a správnosti přepisu úryvku „závadné literatury“. Všichni teď již víme, že klávesu Delete budeme na psacím stroji Consul hledat marně.

Učebna chemie posloužila k procvičení ručních prací, vyšívalo se, pletlo, motaly se bambulky a nejodvážnější vytvářeli odpudivé chemlonové koberečky.

Dlouho jsme přemýšleli nad tím, jak pojmout samotný listopad ’89 a změnu, kterou nám přinesl. Nakonec jsme usoudili, že svoboda, kterou demonstrující za cinkání klíčů provolávali, měla být hlavně svobodou nových možností, svobodou zodpovědné a aktivní volby.

Na konec jsme tedy nechali studenty aktivně tvořit, abychom dali do kontrastu pasivitu totalitních dekád s možnostmi pozitivně definované svobody nového režimu. V posledních dvou třídách čtvrtého patra si tak studenti i jejich vyučující mohli vytvořit, pod laskavým vedením našich výtvarnic, tašku s vlastním motivem klíčů.

Galerie

Poznámky

1. Všichni tito studenti byli seznámeni jak s Milgramovým, tak se Zimbardovým vězeňským experimentem a náležitě poučeni o nástrahách podlehnutí zlu, nebojte☺