Začátkem roku 2012, přesněji ve středu se symbolickým datem 11. 1., jsme měli štěstí, my studenti gymnázia Nad Štolou, se osobně seznámit s Petrem Šabachem, autorem „Občanského průkazu“, který jsme zhlédli týden předtím.

Při zahájení, tedy po příchodu zmiňovaného pana Šabacha, mě na moment přemohl pocit, který bych mohla popsat následujícími slovy: „Ježišmarja, to je on? Hm, bude to tu vůbec k něčemu?“ Netrvalo dlouho a po pár minutách, ve kterých si pan Šabach vzal slovo, aby mohl odpovědět na první otázku, která zněla: „Hoří hovno?“, jsem prozřela.

Tento český spisovatel, narozený v Praze 23. srpna 1951, je známý především díky svým humoristickým povídkám a románům, které byly většinou i zfilmovány. Literární styl se příliš neliší, aspoň podle mého názoru, od jeho mluveného projevu, který je srdečný a upřímný. Snaha předvést, či dokonce se chlubit svými díly, úspěchy, sečtělostí nebo snad talentem je něco, co rozhodně nebudete cítit během besedy s výše jmenovaným. Ba bych si dokonce troufla tvrdit, že vás to ani nenapadne.

Autor takových titulů, jako jsou „Šakalí léta“, „Hovno hoří“ či „Opilé banány“ vás dojme a zároveň dovede k výbuchům smíchu svou bezostyšnou a pohotovou reakcí s nemalou dávkou humoru a upřímnosti. Přirozenost, volnost a svoboda projevu jen srší z Petra Šabacha, který se rozhodně nebojí říct jasnou a zřejmou odpověď bez zbytečného vyhýbání se.

Ještě v nedávné době vyučoval Petr Šabach na soukromé vysoké škole Josefa Škvoreckého předmět tvůrčí psaní.

Dle jeho vlastních slov se spisovatelova tvorba ze značné části opírá o reálné podklady. Díky tomu můžeme jeho tvorbu považovat za autobiografickou, avšak vše má své meze. Pan Šabach si potrpí na pocit soukromí, a proto během psaní nechává své myšlenky volně plynout. A pravděpodobně právě díky tomu máme možnost se zasmát dění, které ožilo pod jeho rukama. Životní události, mnohdy spíše tragické, jsou podány způsobem, nad kterým se málokdo nepozastaví s úsměvem. Odlehčení, které nabízejí jeho romány a povídky, společně s reálnými prvky, nám umožňují nezatíženě nahlédnout do doby režimu.

Díky přirozenému projevu takové osobnosti, jakou je Petr Šabach, není těžké si uvědomit rovnost mezi lidmi. Nikdo není výše či níže než ostatní jen díky schopnostem či úspěchům, a proto podle vlastních slov Šabacha: „Důležité je umět se mít rád, a to nás nikdo nenaučil.“

Eliška Gabriela Grofová, 08B