IAO je mezinárodní akce a soutěž v astronomii a příbuzných oborech, která se koná každoročně na podzim. Země, které se jí účastní, posílají kolem pěti účastníků v návaznosti na jejich národní astronomické olympiády. V Česku, podobně jako v jiných zemích, se na IAO dostává přes školní, krajské a národní kolo, na které navazuje výběrové a posléze přípravné soustředění. Letos jsem se účastnil jako šestý v našem týmu díky výsledkům z loňského roku.

Letos se IAO konalo v okrajových částech Kolomba (කොළඹ) na ostrovním státu Srí Lanka.

O menších komplikacích na cestě

Asi abychom měli o čem vyprávět, podobně jako loni došlo ke komplikacím na naší cestě. Letadlo do Dubaje odstartovalo o mnoho jednotek hodin později, než bylo očekáváno, což zapříčinilo, že na přestup na největším letišti světa jsme měli necelou půl hodinu. My, jakožto odhodlaní cestovatelé, jsme se této výzvě postavili čelem a podařilo se nám včas odletět. Našim zavazadlům se ovšem takovýto husarský kousek nepovedl a dorazila o den a půl později. Ocenili jsme, že nám na místě rozdali čistá reklamní trička.

Ze ztráty kufrů jsme si neměli dělat těžkou hlavu, poněvadž jsme si měli projít skutečnou cestou k pravdě. Na Srí Lance převažuje buddhismus a podobně jako Buddha jsme se na cestě k nirváně museli nejprve zprostit materiálních statků. Chtě nechtě.

O samotné soutěži

Soutěž je určena pro středoškoláky, tedy pro studenty od 14 do 18 let. Má dvě kategorie, pro mladší a starší a tradičně se jí účastní Švédsko, země východního bloku a jihovýchodní Asie. Letos se účastnilo asi 80 lidí ze 22 zemí.

Soutěžilo se tři dny. Nejprve probíhalo teoretické kolo, na jehož řešení jsme dostali čtyři hodiny. Jeho součástí bylo pět úloh různé složitosti. První úloha se zabývala kosmologií, Dopplerovským posuvem spektra vzdálené galaxie bez zadané hodnoty Hubbleovy konstanty. Další úlohy byly zaměřeny na sférickou geometrii, nebeskou mechaniku, fyziku záření a podobně.

V pozorovacím kole jsme zkoušeli práci s dalekohledy a daným softwarem, v praktické části jsme zpracovávali zadaná spektroskopická (v mladší skupině fotometrická) data.

(Úlohy, překlady a vzorová řešení jsou dostupná na http://home.zcu.cz/~kehar/iao/2018/)

O bydlení a okolí

Jak se říká: perla na kupce hnoje. Náš hotel byl pěkný po všech stránkách, čistý a s minimem nevyžádané fauny. Záhy jsme ale zjistili, že nám při jídle rozlévají vodu z kohoutku, proti čemuž varují snad všechny webové stránky a průvodci, nicméně naše trávící trakty hrdinsky vzdorovaly. Hotel byl na pobřeží a Indický oceán byl minutu pěší chůze od našeho pokoje. Okolní zahrady byly krásně upravované s množstvím cizokrajných bylin a dřevin.

Dost k popisu perly, zbývá ještě zmíněná kupka hnoje. Nacházeli jsme se velice daleko od jakékoli oblasti, která by mohla být atraktivní pro turisty. Do řečeného oceánu jsme se ani my, ale ani domorodci neodvažovali. Písek na určitých místech ani nebylo možno pozorovat pod obludně tlustou vrstvou plastových lahví, skleněných střepů, folií, starých bot a všelijakého haraburdí. To bychom mohli ale obecně říci o většině povrchů, se kterými jsme na našich cestách přišli do styku. Na silnicích, okolo silnic, mezi „domy“, prostě všude.

Kolombo má určité centrum plné výškových budov, rozdíly města a předměstí jsou ohromující. Podle všeho hlavní město Šrí Džajavardanapura Kotte (ශ්‍රී ජයවර්ධනපුර කෝට්ටේ), ve kterém sídlí vláda a které se nachází více ve vnitrozemí, je poměrně upravené.

O srílanském koeficientu

Když si u nás v Česku s někým dáte sraz ve čtyři, znamená to zhruba ve čtyři, a ne o půl sedmé. Když vám někdo sdělí, že cesta potrvá tři čtvrtě hodiny, očekáváte, že zhruba do hodiny budete na místě, a nemyslíte si, že se vám tím vlastně snažil sdělit, že strávíte půl dne v dopravní zácpě.

Tyto naše naivní iluze byly postupně odbourávány při každé možné příležitosti. Každá událost, která v určitý okamžik měla začít a měla trvat určitou dobu, byla náležitě posunuta do budoucnosti o dobré dvě hodinky a byla prodloužena v úměře k její délce.

O zvířeně více či méně divoké

Podle zdánlivé četnosti, sestupně:

• Potulní psi. Někteří byli poměrně přítulní, ale mnozí z nich byli bez pochyby chrobonosiči. Shlukovali se.
• Švábi, rusi a podobná havěť: všímali jsme si jich převážně tam, kde jsme z náboženských důvodů museli chodit bosi.
• Hadi a opice: nejčastěji jsme je pozorovali v košících pochybných kejklířů s flétnami. Vždy vyvolali povyk a vzrušení.
• Sloni: celkově naše výprava natrefila na tři slony, a to vždy v prostředí města.
• Želvy: na ty jsme natrefili na jedné záchranné stanici, kde se někteří poranění jedinci zotavují.
• Ještěr: narazili jsme na jednoho značné velikosti (možná tři metry?) při plavbě loďkou.

O tom, co chtěli, abychom viděli

Vše, co chtěli, abychom viděli, bylo samozřejmě moc pěkné. Převážně se jednalo o archeologické vykopávky z období začátku našeho letopočtu na území starověkého města Anuradhapura (අනුරාධපුරය). Tato místa jsou v dnešní době ruiny obklopené pralesem, rozprostírají se na rozsáhlém území. Několik význačných staveb se dochovalo v průběhu tisíciletí až do dneška. Jedná se o velké stúpy, o kterých buddhisté věří, že jsou v nich uloženy ostatky Buddhy. Zajímavé například je, že už od starověku byly opatřeny hromosvody.

Také jsme navštívili planetárium v Kolombu, které rozměry kopule připomíná trochu planetárium pražské.

O místním lidu a o tom, jak se dopravuje

Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad. Myslím, že lidé jsou v jádru vesměs stejní, nicméně člověka značně ovlivní jeho okolí, finanční podmínky, kultura a třeba i náboženství. Pokud bych byl konkrétnější, pro nás to znamenalo, že při každé finanční transakci jsme si museli dávat pozor, jestli nám cenu dali pětkrát vyšší než místním, anebo jenom dvakrát. Každá banalita byla příležitostí pro nemilosrdné smlouvání. Například i při kopírování papíru na recepci hotelu jsme si museli cenu usmlouvávat z 15 rupií za list na 5 rupií za list.

Jedna z věcí, která má na tomto ostrově podstatně nižší hodnotu, je naneštěstí lidský život. To se projevuje v mnoha aspektech jejich existence, ale nejviditelněji v řízení motorových vozidel. Na cestách panuje anarchie. Místo toho, aby si před cestou dali bezpečnostní pás, tak si zapálí vonné tyčinky, které si dají za stěrače a do autorádia a doufají v nejlepší.

O povaze tamější stravy a o tom, jak byla požívána

Jedno z mých životních hesel je to, že zážitek nemusí být dobrý, ale hlavně když je intenzivní. Obzvláště u potravin jsem se této masochistické zásady pečlivě držel. Slaný ananasový salát s chilli? Proč ne. Téměř při každém jídle jsme zasedali ke stolu a ronili jsme slzy a bědovali jsme, jako bychom byli na nějaké smuteční akci. Jedli jsme vše, co nám připadalo dostatečně exotické. Roztodivnější potraviny byste si na talířích ani nedokázali představit. Všemožné kombinace pálivých mořských plodů a cizokrajného ovoce (jako třeba plodů chlebovníku) a samozřejmě curry ve všech barvách duhy. První den jsme si po jídle nabrali nějaké pochutiny, na první pohled připomínající indiánky: záhy jsme se opět přesvědčili o tom, že zdání klame, poněvadž těsto bylo slané a hořké.

Domorodci jídlo nabírají rukama. Ať jde o rýži, nějakou omáčku, cokoliv, nenechají se zviklat ničím.

Jak to všechno dopadlo

Výsledky by se daly hodnotit kladně i s ohledem na loňský rok. Stříbro jsem odvážel loni a odvezl jsem ho i letos, ale oproti loňsku jsme získali tři bronzy (loni byl jeden).

Marco Souza de Joode, S6B

Tento rok jsem měl možnost zúčastnit se výměnného pobytu se studenty z Německa z okolí Wolmirstedtu. Program je rozdělen do dvou částí, přičemž v té první části přijeli Němci do Prahy, kde bydleli vždy po jednom v hostitelských rodinách pražských účastníků. Ve druhé části přijedou naopak studenti z Prahy k hostitelským rodinám do Německa, kde společně prožijeme znovu jeden týden plný poznávání jejich zvyků a každodenní rutiny. Minulý týden proběhla první část celého programu, ve které jsme německým studentům ukázali krásy Prahy.

První den – v pondělí – jsme byli ještě dopoledne ve škole, ale celý den jsme již pociťovali nervozitu spojenou s odpoledním příjezdem Němců. Německé studenty s jejich učiteli jsme jeli přivítat na Hlavní nádraží, odkud jsme se rozprchli každý se svým německým návštěvníkem domů na večeři. Sraz jsme měli domluvený až v podvečer, kdy jsme si s Němci zahráli na přivítanou Lasergame.

Druhý den ráno jsme dorazili do školy, kde se němečtí studenti přivítali s paní ředitelkou ve školní aule. Poté se s námi zúčastnili jedné vyučovací hodiny. Ze školy jsme jeli na náměstí Republiky, kde jsme německým kamarádům ukázali Staré Město. Naši menší procházku jsme ukončili na Staroměstské radnici, kde jsme měli objednanou prohlídku jak v německém, tak i v českém jazyce. Paní průvodkyně nám ukázaly nejen místa veřejně přístupná, ale i místa, kam se normální turista nepodívá. Na závěr jsme měli možnost prohlédnout si Prahu ze Staroměstské věže, která nabízí krásné výhledy na celou Prahu. Po prohlídce jsme dojeli do školy na oběd. Jako poslední bod našeho programu byl Pražský hrad, kde jsme si prohlédli Vladislavský sál, katedrálu sv. Víta, Zlatou uličku…a to všechno v německém jazyce. Ve Zlaté uličce jsme tak ukončili náš společný program. Několik z nás ještě pokračovalo za zábavou do Jumpparku na Zličín, který jsme si naplno užili.

Třetí den jsme měli opět sraz na Hlavním nádraží, odkud jsme vyjeli z Prahy na státní hrad Karlštejn. Před prohlídkou hradu jsme navštívili Muzeum voskových figurín, které se nachází v těsné blízkosti hradu. Prohlídka hradu byla možná pouze v českém jazyce. Naštěstí pro naše německé studenty paní profesorka Vobořilová na hradě dříve pracovala, a tak jim podala stejně zajímavý výklad v německém jazyce. Po prohlídce hradu jsme se naobědvali v blízké hospůdce a odjeli zpátky do Prahy. K večeru jsme nakupovali v Palladiu, aby si němečtí přátelé také odvezli nějakou památku z Prahy.

Ve čtvrtek náš program začínal prohlídkou Národního zemědělského a technického muzea. V každém z těchto muzeí jsme měli individuální prohlídku, při kterých jsme se ještě lépe s našimi německými kamarády poznali. Po obědě ve školní jídelně jsme si zahráli bowling na Letné, který představoval odpočinkovou část programu. Procházkou po starobylém centru Prahy přes Karlův most se zkrátil čas, který zbýval do promítání německého filmu v kině Lucerna. Jako bonus jsme německým kamarádům ukázali další část Prahy, kterou ještě neviděli.

Závěrečný den výměnného pobytu jsme strávili v pražské ZOO. Na oběd jsme opět dorazili do školy a poslední část celého programu jsme prožili ve Starém Městě. Prohlédli jsme si značnou část židovské části Prahy, nahlédli jsme do mnoha synagog a to všechno doplnil skvělý německý výklad naší paní průvodkyně. Tento den jsme skončili až večer, a tak jsme jeli rovnou do rodin, kde jsme ukončili celý pobyt společnou večeří.

V sobotu jsme se v 10.00 sešli na Hlavním nádraží, kde jsme se rozloučili s německými studenty, a tím ukončili celý program.

Myslím si, že se celý program velice vydařil, byl skvěle vymyšlený. Během prvních hodin programu jsme se s německými studenty skamarádili, což byl jeden z hlavních cílů celého programu. Dalším cílem bylo určitě zdokonalení němčiny, což se podle mého názoru v drtivé většině povedlo. Celý program organizovaný paními profesorkami Tupou a Vobořilovou se všem velmi líbil. Všichni se už těšíme na pokračování výměnného pobytu, během něhož sami pojedeme do Německa.

Jan Petránský, K5A

Jako každý rok i letos se konal oblíbený zájezd za poznáváním historie a kultury s našimi profesory dějepisu.

Tentokrát jsme za dobrodružstvím vyrazili do Německa, a to již v brzkých ranních hodinách zářijového úterý. Všichni jsme se relativně spořádaně naskládali do autobusu a vyrazili. Cesta byla klidná a také relativně krátká, neboť naší první zastávkou byl Švihov. Přesněji vodní hrad Švihov, kde jsme strávili zhruba dvě hodiny, a to prohlídkou hradu s průvodcem, který nám odkryl mnoho zajímavostí a historických faktů o tomto gotickém hradu. Poté jsme zamířili do Klatov, relativně kousek za Švihovem, kde jsme také strávili noc v příjemném hotelu.

V Klatovech jsme měli dostatek času na objevování města po svém, ale mimo jiné jsme navštívili pověstnou barokní lékárnu, kde jsme si opět vyslechli spoustu zajímavostí jak o lékárně samotné, tak i o tehdejších, tj. barokních, léčitelských metodách. Taktéž jsme navštívili katakomby s mumiemi a nemohli jsme si nechat ujít doslova povznášející výšlap, který nám poskytla Černá věž.

Další den ráno v devět hodin jsme vycestovali z hotelu v Klatovech a také i z ČR. Za hranicemi v Bavorsku nás zastavila německá policie a provedla důkladnou namátkovou kontrolu osobních zavazadel. Až na tuto krátkou zastávku však cesta utekla rychle a my brzy dorazili do rozkošného městečka Wasserburg am Inn a k jezeru Chiemsee. Na ostrově uprostřed tohoto jezera jsme si prohlédli slavný zámek ve Versailles – tedy skoro. Šlo pouze o věrnou kopii vybudovanou Ludvíkem II. Bavorským, který se zdatně postaral i o vybudování fontán, které jsou předvojem samotného zámku, a stejně zdatný byl i pan profesor Růžička, který nám zařídil jejich zapnutí, a tak i krásnou podívanou. V nedokončených prostorách jsme měli možnost zhlédnout moderní umění, čímž jsme samozřejmě nepohrdli. Doprava na ostrov i zpět byla velmi příjemná, protože nám přálo počasí, a my si tak mohli vychutnat relativně krátkou, ale příjemnou plavbu.

Večer jsme konečně dorazili do cíle zájezdu – do bavorského Berchtesgadenu, kde jsme se ubytovali a zakusili skvělý komfort německého hotelu. Vzhledem k tomu, že jsme dorazili až později k večeru, nic se nekonalo až do dalšího dne, kdy jsme se konečně dočkali výstupu na Orlí hnízdo. Vyrazili jsme opět hned z rána a myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že už jen samotná cesta na Orlí hnízdo byla dechberoucí, a když jsme dorazili zlatým výtahem až nahoru, do Hitlerova sídla, myslím, že jsme byli všichni stejně uhranutí. Výhled na Alpy, na Rakousko, na Berchtesgaden – to všechno bylo neskutečné. Všichni jsme si celé okolí dobře prošli a zajisté tu vzniklo nemálo fotek a moc hezkých vzpomínek. Strávili jsme tu zhruba dvě hodiny, které utekly jako voda, a už jsme zase frčeli pryč, tentokrát do města Berchtesgaden. Po pozdním obědě jsme jeli k jezeru Königssee, na kterém jsme měli možnost zakusit nádhernou odpolední plavbu, která nás zavezla až na druhý konec jezera, o kterém jsme později zjistili, že má pitnou vodu. Zpět na hotel jsme dorazili až v podvečerních hodinách a všichni jsme si po tak náročném dni vychutnávali trochu klidu a odpočinku.

Příští – a bohužel také poslední den zájezdu – ráno jsme se rozloučili s Bavorskem a vyrazili přes hranice do nedalekého Salzburgu za návštěvou pevnosti Hohensalzburg, kam jsme se s vypětím sil vydrápali, abychom se mohli opět otočit a kráčet zase dolů. Poslední den se nám už bohužel ochladilo, takže procházení městem nebylo úplně nejpříjemnější, ale určitě jsme si užili prohlídky kostelů, které jsme cestou potkali, a samozřejmě jsme došli až k domu, kde se narodil Mozart. Naše poslední zastávka byla v rodišti Adolfa Hitlera v Braunau am Inn. Zde nás čekal náš poslední rozchod, po kterém jsme se už vydali na cestu domů, kam jsme dorazili skoro až v deset večer vyčerpaní, ale plní zážitků a spokojenosti.

Lolita Krajewska