V minulém týdnu se část třídy S7B společně s Karlou a Kryštofem (S7A + 5S) vydala na turistický kurz do Slovenského ráje. Naše průvodkyně po cestě Slovenským rájem byly Lenka Jansová a Markéta Hauptmannová. Výprava začala v pondělí v 6.40 na Hlavním nádraží v Praze. Po nekonečné šestihodinové cestě jsme se ocitli v Popradu, odkud jsme se vydali místní lokálkou do obce Vydrník, z níž jsme vyšli do našeho šest kilometrů vzdáleného cíle, Autokempu Podlesok. Ubytováni jsme byli ve dvoupatrových chatkách, které měly své vlastní sociální zázemí. Nicméně ve většině případů sprchy zůstávaly nevyužité, všichni se raději po túře vykoupali v nedalekém potoku.

Nicméně přijeli jsme kvůli „výletování“. První den jsme se proto vydali dolinou Veľký Sokol. Pro většinu z nás se jednalo o první konfrontaci s obávanými žebříky. Ty pomáhají překonat úseky trasy, které jinak nejsou dostupné. Po vystoupání neuvěřitelných 250 výškových metrů jsme se ocitli na rozcestí Glacká cesta, ze kterého jsme se vydali po turistických cestách, tentokrát bez žebříků, zpět dolů do údolí, okolo Suché Belé. V kempu většina odpočívala, 24 ušlých kilometrů bylo na našich nohou znát.

Za zmínku rozhodně stojí naše stravovací zařízení, restaurace Rumanka. Obsluha byla velice milá, dokonce nám byla dopředu nabídnuta speciální nabídka jídel pro vegetariány, bezlepkové a bezlaktózové strávníky. Zároveň nebyl výběr jídel jakkoliv chudý, každá skupina lidí (vegetariáni, bezlepkoví, bezlaktózoví i ti bez preferencí) dostala na výběr ze tří různých jídel. Všichni tedy byli spokojeni.

Druhý den jsme se vypravili na Kláštorisko, tam jsme se rozdělili na dvě skupiny, jednu výkonnější a jednu méně výkonnou. V poměru 9 ku 6 pro výkonnější jsme se vydali na další trasu. Devět lidí se vydalo na ty největší žebříky, které překonávají v jednu chvíli výškový profil 80 m Sokolnou dolinou a 6 lidí se vydalo na Veľký Kysel. Část zpáteční trasy jsme sice sdíleli, nicméně shledali jsme se až v kempu.

Třetí den jsme se rozdělili již v kempu, a ačkoliv jsme začátek trasy měli stejný, rychlejší skupina ho prošla rychleji a dále si na rozdíl od skupiny B, která se vydala na zpáteční trasu již po výšlapu Suché Belé, skupina A došla až na Malou Poľanu, odkud se po zastávce v restauraci na občerstvení vydala zpět do kempu.

Pátek se již nesl ve znamení odjezdu, nikomu se samozřejmě domů nechtělo. Po vydatné snídani a svačině jsme se okolo dvanácté opět vydali do Vydrníku, vedro naštěstí tentokrát nebylo tak úmorné jako v pondělí. Po patnáctiminutové cestě do Popradu jsme konečně nasedli do modrého pendolina a vydali se na tentokrát ne tak zdlouhavou, nicméně stále šestihodinovou, cestu zpět do Prahy. K naší smůle bohužel v jídelním vagónu došla svíčková.

 

 

Naši reprezentanti Pepík Havlas a Adam Štoček v karlovarském Chodově suverénně obhájili titul „beachových“ mistrů republiky.

Po výhře v Praze jsme jeli do Chodova především s očekáváním, jací soupeři se na republikové finále probojovali. Čekalo nás devět dalších dvojic z různých koutů ČR, ale žádní top „beachaři“. Tedy naše zápasy byly především o tom, jak si udržet koncentraci a nedopustit se zbytečných chyb.

Nastavený taktický plán se chlapcům dařilo plnit na jedničku. V některých utkáních jsme pro udržení koncentrace zavedli striktně jen útok z druhé, čímž jsme sami na sebe vytvářeli tlak.

Základní skupinou jsme v tréninkovém tempu prošli bez ztráty setu, a dokonce jen v jednom setu se dostali soupeři přes deset bodů. Tak jsme vyhlíželi soupeře pro semifinále.

Tam na nás vyšla domácí dvojice chlapců z Karlových Varů. Kromě mírné převahy mezi diváky se ale nic nezměnilo a naši hoši opět bez větších problému zvítězili 2:0. Ve finále nás čekala dvojice z Ostravy. Ta byla do této chvíle také bez prohry, ale nějaký ten setík už chlapci z Moravy ztratili. Finále bylo vyrovnané jen v prvním setu do stavu 6:6, pak už to byla jen dominance našich obhájců titulu a po výhrách 15:8 a 15:5 jsme se mohli opět radovat z titulu republikových mistrů.

Chlapcům gratulujeme.

Jako každý rok jeli i letos žáci tercií na poznávací týdenní zájezd do Anglie. Po dlouhé cestě autobusem jsme dojeli do města Torquay, centrem města jsme došli až k akváriu Living Coasts, kde jsme mohli pozorovat tučňáky, lachtany a různé další mořské živočichy. Před večeří si nás vyzvedly přidělené rodiny, u kterých jsme se ubytovali a seznámili se členy a způsobem chodu anglické domácnosti.

Další den jsme strávili dopoledne zábavnou výukou v místní škole a odpoledne jsme navštívili katedrálu s nejdelším nepřerušovaným klenutým stropem a nejužší ulici světa v hlavním městě Devonu – Exeteru. 12. června jsme dopoledne zase strávili v anglické škole a poté si udělali půldenní výlet do Cornwallu, kde jsme navštívili tajemný Tintagel Castle, ke kterému se sice kvůli zřícené lávce nedalo dostat, ale výhled na blízký oceán a útesy byl nádherný. Čtvrteční dopoledne jsme už naposled strávili ve škole, kde jsme obdrželi diplomy, a poté jsme se vydali prozkoumat přístavní město Plymouth. Navštívili jsme největší akvárium ve Spojeném království, vyfotili se u majáku a nakonec většina z nás ochutnala Fish and Chips. V pátek jsme jeli na celodenní výlet. Navštívili jsme zahrady a skleníky Eden Projectu. Měli jsme možnost ochutnat baobabovou zmrzlinu a smootie, navštívit tropický skleník nebo skleník přímořské vegetace.

V sobotu ráno jsme se rozloučili s rodinami, ve kterých jsme bydleli, a vyrazili jsme na dlouhou cestu domů. Cestou jsme ještě navštívili hlavní město Spojeného království – Londýn. V Londýně jsme nejdříve přejeli lanovkou přes řeku Temži, pak jsme pokračovali vlakotramvají DLR až k Toweru. Vyfotili jsme si známý Tower Bridge a podél řeky jsme došli až k památníku Velkého londýnského požáru, který je 62 metrů vysoký. Postupně jsme vystoupali nahoru a pozorovali úchvatný výhled na celý Londýn. Poté jsme pokračovali pomocí „underground“ až na Parliament Square ke známému Big Benu, který se ale restauruje, a proto byl zakryt lešením. Parliament Street jsme došli až k St. James’s Park, kde jsme si dali oběd, a pak jsme pokračovali až k Buckinghamskému paláci. Ulicí The Mall jsme se dostali až na Trafalgar Square. Pak už jsme jen došli k řece Temži a nalodili se na loď, která nám zase ukázala všechna místa, která jsme ten den navštívili. Večer jsme trajektem přejeli do Francie, čímž náš výlet do Anglie, který jsme si velmi užili, skončil.

Tereza Bulvasová a Tereza Masničáková z T3B

V pátek 24. května se kvinty vydaly do Amerického centra na Malé Straně, spadajícího pod Velvyslanectví Spojených států amerických. Program, na který jsme šli, se jmenoval A Republic, If You Can Keep It.

Program začal skvěle ztvárněnou projekcí v zatemněné místnosti vyzdobené americkou a českou vlajkou, kartonovými kulisami pražských památek a dobovým československým tiskem. Projekce ukazovala rozhovory Tomáše Garrigue Masaryka, amerického prezidenta Woodrowa Wilsona a rakousko-uherského císaře Karla I. Dozvěděli jsme se, jak důležitou roli sehrály při vzniku Československa Spojené státy, kde T. G. Masaryk našel útočiště, a jejich tehdejší prezident Wilson. Na toho z jedné strany naléhal T. G. Masaryk a ze strany druhé Karel I. Jak jistě víte, nakonec se Wilson rozhodl vyjít vstříc T. G. Masarykovi.

S koncem projekce se dostavil americký velvyslanec a podnikatel Stephen B. King s doprovodem. Přesunuli jsme se do vedlejší přednáškové místnosti. Předstoupil před nás pan velvyslanec King a představil se. Poté pronesl silnou a zajímavou řeč, při které nezapomněl zmínit velikost a bohatství své země.

Další bod programu byla nesmírně zajímavá přednáška pana plk. gšt. PhDr. Eduarda Stehlíka, PhD., MBA. Nejprve nám vyprávěl o politickém vyjednávání T. G. Masaryka, o jeho cestách a taky o tom, že byl vlastně samozvaným reprezentantem neexistujícího státu. Následovně vyprávěl o tom, jak velké riziko bylo pro Čechy a Slováky vstoupit do legií bojujících na straně Dohody, o jejich zdarech a nezdarech, o jejich cestě domů a o tom, jak legionáři dva roky ovládali Transsibiřskou magistrálu. Po přednášce obsáhle odpovídal na posluchačstvem položené dotazy.

Na závěr nám energický mluvčí Amerického centra poděkoval za účast, pozval na další akce pořádané touto institucí a upozornil na to, jaké jsme měli štěstí, že tam s naší skupinou byli i dva výše zmínění vzácní hosté.

Jiří Pleskot, K5B

Škola zpracovává v souvislosti s využitím webových stránek pouze takové cookies, které jsou nezbytně nutné pro zajištění provozu webových stránek a internetových služeb u kterých není nutno získat souhlas uživatele webu (technické a relační cookies).
Ok