V předvánočním týdnu se nám podařilo úspěšně navázat na tradici, kterou bohužel na dva roky přerušila covidová opatření. Ve středu 21. 12. 2022 proběhl „Přednáškový den s biologickou tematikou“.

Tentokrát naše pozvání přijal prof. RNDr. Jan Černý, který se věnoval ve své přednášce „Rakovina – chyba v matrixu“ problematice podstaty vzniku nemoci a typům rakovinného onemocnění, ale i nejnovějším trendům v léčbě onkologických chorob. Dalším přednášejícím byl doc. RNDr. Jan Votýpka, ten seznámil studenty nejen s výzkumem goril ve Středoafrické republice, ale i s životem místních obyvatel. Tématem přednášek prof. Ing. Jaroslava Petra byla genetika. Aktuální témata „Genetické modifikace zvířat, jejichž orgány byly použity pro transplantace lidem“„Genové terapie – léčba dědičných chorob; genetické vylepšování člověka“ studenty opravdu zaujala.

Velmi mě těší kladná hodnocení ze strany studentů i kolegů, kteří se akce zúčastnili, a věřím, že i další akce školního Přírodovědného klubu navštíví studenti opět v hojném počtu a budou pro ně přínosem.

Marie Satrapová

Ve dnech 26. a 27. 9. 2022 se na škole uskutečnila akce ku příležitosti Evropského dne jazyků. Neoficiálním podtitulem akce bylo: Jazyky, kterými Nad Štolou mluvíme. Žáci vyšších ročníků gymnázia připravili pro své mladší spolužáky infografiky a jednoduché úkoly, které žáci vypracovávali během hodin jazyků či samostatně. Nejednalo se pouze o cizí jazyky, které se ve škole učí, ale oslovili jsme i naše studenty, kteří mluví jinými jazyky, aby úkoly připravili.

Díky tomu se žáci mnoho informací dozvěděli nejen o srbštině, ruštině, ale i vietnamštině nebo čínštině. Odpovědi na zadané úkoly zaznamenávali žáci na pracovní listy. Ze všech pracovních listů se správnými odpověďmi bylo vylosováno pět studentů, kteří vyhráli i věcné ceny.

Děkujeme všem studentům, kteří se do akce zapojili formou tvorby posterů a úkolů. Vážíme si jejich spolupráce. Poděkování také patří Martinu Schwarzovi za fotodokumentaci (nejen) této akce.

Na fotografie z akce se můžete podívat na tomto odkazu.

Za jazykáře
Markéta Lorencová

Škola o prázdninách? I tak by se na náš biologický kurz mohl neobeznámený člověk dívat. Ale...není škola jako škola. Prostě jsme 26. 8. odjeli poněkud přeplněným autobusem do Stříbrné Skalice na základnu Junáka, která je schovaná v lese u Oplanského potoka. Trochu jsme se rozkoukali, ubytovali a už začaly programy. Nejsložitější byla obvykle volba toho pravého, jelikož nabídka byla velmi pestrá: mikroskopování s Eliškou nebo stavění sítí s Petrem, určování hub s Alešem, pitvy s Tomášem, fyziologie člověka s Kačkou, imunologie s Liborem, experimentování s Hugem, nebo vlastní bádání s dopomocí externisty, případně další možnosti. I když počasí ukázalo v prvních dvou dnech, že umí být velmi proměnlivé, postupně se nad námi smilovalo, takže na celodenní výlet do Sázavy (zakončeného návštěvou mystického Sázavského kláštera) bylo už jen krásně.

Jako každý rok jsme v okolí základny a na výletech objevili řadu běžných, ale i méně běžných až neobvyklých organismů. Na letošním biokurzu byl tým externistů posílen i o mykologa. Přes počáteční rozpaky nakonec díky němu řada z nás pochopila, že houby nejsou jen zpestřením našeho jídelníčku, případně zkáza dřevěných chalup. Docela šokující byl nález houby Cordyceps (housenice), která parazituje na kuklách motýlů (viz foto). Ale i Jidášovo ucho potěšilo – prostě se stačilo dobře dívat.

Večery byly zaplněny přednáškami (i když se únava začala projevovat, posluchači vydrželi, protože obsah byl zajímavý a výborně podaný) – například o masožravých rostlinách – a to i s praktickými ukázkami (takový „žaludek“ špirlice byl opravdu zážitek, M. Srba), o významu kroužkování ptáků (Petr Mašek), genetické modifikaci organismů (E. Kobercová) a ochraně přírody (T. Jor).

Jako každoročně se na kurzu sešla skvělá parta studentů gymnázia z různých ročníků. Starší studenti jezdí obvykle opakovaně, takže noví účastníci rychle pochopí atmosféru a chod událostí, psaná i nepsaná pravidla a rychle se začlení. A už se hlásí na mytí nádobí a jiné pomocné práce, honí „razítka“ v touze po „kartičkách“ a zároveň se těší na divadlo i se ho trochu děsí. A pokud chcete vědět, co to znamená, zeptejte se účastníků, nebo vyrazte příští rok s námi.

Za úspěch akce patří velké poděkování jak všem motivovaným účastníkům, tak všem externistům a kolegovi Z. Lerchovi.

K. Babická

Je pátek půl šesté večer a já s nadšením přicházím ke škole. Na zádech krosna a v ruce stan, vyhlížím autobus. Mě a asi 40 dalších lidí ze školy čeká 16 hodin cesty na biologicko-zeměpisnou exkurzi do Rumunska.

V sobotu kolem poledne vystupujeme z autobusu. První dojem z Rumunska je úžasný – krásné oblé kopce, horské smrky a ovečky. Hned vyrážíme na první výlet do národního parku Apuseni, což je jedna z největších krasových oblastí v Evropě a naše první destinace. Kopce, skály a díry do země jsou všude okolo. Během tří dnů v této oblasti jsme prošli dvě jeskyně, soutěsku a spoustu krásných lesů a luk. Po cestě samozřejmě chytáme havěť od žížal až po čolky a určujeme kvítí.

Po třech dnech nás čeká přesun – po cestě je ale ještě zastávka na hradě Hunedoara. Další kemp je v Karpatech a jeho majitel nás vítá velmi nadšeně – staví nám obří vatru na táborák a rozsvěcuje všechna světýlka, která má  ). Další den nás čeká velký výšlap na Retezat – nejvyšší horu pohoří, u kterého se nacházíme, s 2 500 metry nad mořem. Celé dopoledne stoupáme, chvíli i mokneme a při obědě v sedle se dělíme na dvě skupiny – jedna leze na vrchol, druhá se vrací do kempu. Obě dvě ale čekají kameny, zbytky sněhu, horské lesy a neskutečně krásné výhledy. Do kempu se vrací obě skupiny zhruba nastejno: v 10 večer. Naházíme do sebe večeři a balíme stany na další přejezd. Noční přesun busem není úplně komfortní, ale odměnou jsou nám termální lázně a projížďka po Dunaji na motorovém člunu.

A pak už přijíždíme do Banátu, což je vlastně vrchol celé expedice. Tato oblast Rumunska kousek od Srbska byla před 200 lety osídlena Čechy a naše kultura se zde zachovala a žije. Přespáváme ve vesnici Tisové údolí, doma u krajanů. Je zvláštní a příjemné si tak daleko za hranicemi povídat s někým česky a dát si točenou kofolu. Další den začínáme děsivě-biologicky se štírem, který mi vylezl z pod postele… Banát poznáváme i během výletu, který nás vede mezi poli, sady a pastvinami. Krajina je nádherně členitá, plná života a slunce. Tolik motýlů jako na Banátu jsem nikdy nikde neviděla. V cíli, další české vesnici Rovensko, nás čeká točená zmrzlina, nákup za koruny, langoše k večeři a nejkrásnější výhled ze stanu, jaký si člověk může přát.

Je poslední večer a místo vycházky po okolí, kterou ruší déšť, se všichni účastníci v přátelské atmosféře schází ve stodole. Další den a další výlet nás zase vede přírodou, tentokrát i s vodopády. A voda bohužel není jen v potoce, ale začíná lít jako z konve. Všichni jsou promočení na kost a s nadějí čekáme na dodávku s batohy a suchým oblečením na cestu. Jenže zrovna, když vydáváme věci z batohů, začne pršet znova, takže i suché věci jsou teď mokré. Lehce vlhcí nasedáme do autobusu a usínáme na dlouhou cestu do Prahy.

Zájezd do Rumunska byl plný zážitků všeho druhu – fyzické výkony, biologické úlovky a nová přátelství napříč celou školou. Ze zájezdu jsme si všichni taky odvezli velmi prázdninovou náladu, která bohužel musela ještě chvíli počkat…

Škola zpracovává v souvislosti s využitím webových stránek pouze takové cookies, které jsou nezbytně nutné pro zajištění provozu webových stránek a internetových služeb u kterých není nutno získat souhlas uživatele webu (technické a relační cookies).
Ok