Proč S ušima na cestách? Další expedice potřebovala nápad a realizátory. Realizátory jsou p. p. Lorencová a p. p. Lerch, kteří společnými silami dali vzniknout sérii podcastů, které přibližují Albánii českému posluchači https://www.youtube.com/@usimanacestach. Vzniklo i triko fanklubu podcastů a expedice. A série pohlednic, které jsou inspirované místy, jež navštívíme.

Krátce k průběhu. Hektický odjezd, mírné zpoždění na D1, důkladná kontrola na čtverých hranicích čili další zdržení. Ráno Ohrid, vaření na parkovišti, prohlídka historické části s ikonickými výhledy na nejstarší evropské jezero Ohrid. Večer krátké zastavení v Bay of Bones. A ještě nádherně romantická večerní vycházka v areálu kláštera sv. Nauma. Další hranice a přejezd do kaňonu Lengarici, kam jsme dorazili ve čtyři hodiny ráno. Stavba stanů a spánek ve vodorovné poloze. Hurá!

Ráno nás ze spacáku vyhání sluníčko. Snídaně, prezentace odchytaných živočichů a odchod směrem k Osmanskému mostu a na vyhlídkový okruh nad kaňonem. Dechberoucí výhledy. Bunkry. A na závěr očekávané koupání v teplých pramenech.

Konečně parádní spaní celou noc. Klidný kemp, příjemní majitelé… Balení, prezentace úlovků, odjezd. Cestou do Permetu nás čekaly výhledy na poslední divokou řeku v Evropě – Vjosu. Naštěstí Albánie opustila od plánované výstavby přehrady a nyní už je Vjosa národním parkem. Permet, Městská skála, želvy, bunkr, centrum, neuvěřitelně levné ovoce a zelenina, směnárna a konečně i simka

Zastávka v místní sýrárně s ochutnávkou fety a kaškavalu spolu s nezralými ořechy plněnými mandlemi a naloženými v medu. Sýrárna začínala v bunkru z dob Mussoliniho. Dnes už je samozřejmě daleko rozsáhlejší a z bunkru je spíš jen cosi jako muzeum. Kelcyre – průjezd a pár kilometrů za ním… Skutečnost předčila představy, místo známé z fotek – parkoviště u hotelů za Kelcyre, vodopády, které jsou pod terasou hotelů, byly snové, pak ale přišel půlhodinový úmorný pochod k tajnému místu a na druhý pokus nalezené Modré oko. Žádné z těch, které jsou v průvodcích. A doufejme, že v nich dlouho ani nebude. Na závěr dne podvečerní procházka po Gjirokasteru. Výšlap na hrad nám dal zabrat, ale nelitoval snad nikdo. A je jasné, že při další návštěvě je potřeba tomuto městu (nejkrásnějšímu v Albánii) věnovat více času. Kemp v Sarandě, malá večerní vycházka k moři, Korfu na dohled. A zítra nás čeká Butrint!

Každý rok se 15. května pořádá Český den proti rakovině. Jedná se o nejstarší dobročinnou sbírku v ČR, kterou pořádá již od roku 1996 nezisková organizace Liga proti rakovině Praha, jejímž cílem je snížení úmrtnosti na zhoubné nádory v České republice. Mnozí z vás jste se již pravděpodobně po cestě do práce nebo do školy někdy setkali s dobrovolníky ve žlutých tričkách s látkovými kasičkami prodávajícími žluté květy měsíčku lékařského s barevnými pentličkami. Ty mají každý rok jinou barvu v souladu s tématem sbírky, které se každý rok mění.

Letos se konal již 28. ročník, stužky byly tmavě růžové a vybíralo se především na prevenci proti rakovině prsu. Naše škola se sbírky také účastnila. Pod vedením paní prof. Selingerové a s mojí výpomocí jsme prostřednictvím 20 kasiček a více než 30 dobrovolníků z kvint a 1S celkem vybrali přes 85 tisíc korun. Také jsme rozdávali letáčky s informacemi o možnostech prevence nádorů prsu a detaily k screeningovým programům, které aktuálně probíhají v České republice.

V letošním roce budou získané finanční prostředky použity na nádorovou prevenci, zlepšení kvality života onkologických pacientů, podporu onkologického výzkumu a vybavení onkologických pracovišť.

Chtěla bych touto cestou poděkovat nejen paní profesorce Selingerové a všem, kteří se aktivně sbírky zúčastnili, ale i všem, kdo sbírku podpořili a ve středu 15. května spolu s námi hrdě nosili žlutý kvítek připnutý na oblečení.

Valentýna Křesťanová, K5A

den-proti-rakovine-2024.png

Sedím v letadle, je 22:18 místního času a před námi je cílová stanice Dalian. Kolem sebe vidím partu mladých (cestou unavených) úžasných lidí, kteří jedou reprezentovat svoji vlast na další Mistrovství světa středních škol ve fotbale. Tentokrát v Číně. Hlavou mi běží spoustu analogií s podobným zážitkem, který pro mne připravili chlapci našeho gymnázia. Ten se odehrál v Srbsku, přesně před pěti lety. V telefonu mi píšou mimo jiné právě tito kluci a přejí mně a celému našemu týmu mnoho úspěchu, ale i zážitků. Cítím z nich velkou podporu a věřím, že i tento turnaj bude pro nás minimálně stejně speciální, jako byl tenkrát v Bělehradu. Právě jeden z chlapců, kteří stáli u zrodu onoho úspěchu a zapsali se nesmazatelným písmem do historie samotného šampionátu, našeho gymnázia, ale především i mého života, vytvořil článek, který vystihuje podstatu toho, proč to všechno děláme. Láska, fotbal a přátelství. Mluvím o Adamu Gabrielovi, který vyjádřil na několika stránkách důvod, proč se tak rádi tomuto sportu i této práci věnuji.

F. Soukup

https://www.bezfrazi.cz/pribehy/adam-gabriel/skolni-turnaj

V pondělí a úterý, 6. a 7. května 2024, jsme vyrazili v počtu 25 studentů (K5A a 3S) a s námi paní učitelky Palečková a Picková autobusem do Německa na střední školu do americké vojenské základny Vilseck, nacházející se přibližně hodinu od českých hranic směrem na Norimberk.

Cesta započala v pondělí ve 3.00 před budovou našeho gymnázia a přibližně v 7.30 jsme již stáli plní nadšení před budovou vilsecké americké vojenské střední školy. Každému z nás byl přidělen americký student/ka, se kterým jsme strávili celé vyučování. Zúčastnili jsme se různých vyučovacích hodin. K obědu jsme obdrželi pizzu od pana ředitele Davise.

Po skončení odpolední výuky, během které jsme se účastnili i různých sportovních a kreativních aktivit, jsme se všichni společně po boku s našimi přidělenými americkými studenty vydali do food courtu na večeři. Byly zde různé americké fastfood restaurace… Po večeři jsme hráli bowling. Když skončil, šli jsme se všichni umýt a dívat na film. V úterý jsme vstávali v 7.00, zašli si na americkou snídani v podobě míchaných vajíček, klobásek a lívanců se sirupem. Po snídani probíhala výuka, ovšem u většiny z nás po boku jiného studenta/ky než v pondělí. Ze školy jsme odjížděli po 15.00.

Zájezd se nám velmi líbil. Získali jsme nové zkušenosti, procvičili se v angličtině, obohatili se o nové zážitky a hlavně o nová přátelství.

Matyáš Račák K5A

Náš školní pěvecký sbor Cantus Infirmus pod taktovkou Filipa Dvořáka se letos poprvé zapojil do akce Zpíváme pro UNICEF. Během jednoho týdne v březnu uspořádaly sbory, které se rozhodly pomoci tomuto projektu, koncerty po celé republice a vybrané vstupné darovaly dětem, pro něž není samozřejmostí vzdělání a pocit života v klidné a bezpečné zemi. Náš sbor vystoupil s tímto cílem 19. března v katedrálním chrámu sv. Vavřince na Petříně.

Koncert začal po zaplnění lavic zhudebněným žalmem v hebrejštině, následoval kánon a poté ženským sborem ztvárněná píseň The Moon. Nechyběly ani lidové písně jako například Kopala studienku nebo Široký hluboký. Tentokrát bylo v kostele tepleji, a nebylo tak třeba pauzy. Večer pokračoval písničkou od Spirituál kvintetu. Dvouhlasé skladby byly v repertoáru zastoupeny nejen již zmíněnou písní The Moon, ale také skladbou Joshua Fought the Battle of Jericho. K nezapomenutelnému zpěvu Spirit of God zazněly i místní varhany. Celý koncert byl v příjemné a krásné atmosféře a diváci ještě nechtěli konec, a proto si vytleskali přídavek. Večer tak byl zakončen stále se zrychlující písní Jede sedlák do mlejna. Kostelem se ozýval potlesk a úsměvy, které vypadaly velmi radostně, nám celý večer zpříjemnily.

Jak již bylo zmíněno, výtěžek putoval pro děti se špatnými životními podmínkami. Podařilo se nám vybrat 4 640 Kč. Díky štědrosti všech přítomných jsme tak pomohli zajistit např. výuku s učitelem pro 40 dětí, sportovní sadu míčů a provizorní přístřešek. Kromě problémů se školstvím je v těchto místech také často problém s hygienou spojenou s čistotou vody. Důležité pro děti jsou tedy i tablety na čištění vody (v přepočtu něco přes 1 000 tablet), kanystry a vědra nebo třeba několik desítek mýdel. Nechybí také dvě soupravy pro dívky, které obsahují znovupoužitelné vložky, doplňky stravy a také nějaké školní pomůcky.

Když se podíváme na náš životní styl, tak toto, z našeho pohledu málo, pro ně má velkou cenu a význam. Všichni jsem rádi, že jsme touto cestou pomohli a skrze to, co nás baví, jsme třeba někomu zlepšili náladu, den, nebo dokonce celý život. S pomocí pro potřebné máme už díky účasti v našem sboru nemalé zkušenosti. Každoročně během školního vánočního koncertu, kterého se také účastníme, přispíváme bratrovi jedné studentky na neurorehabilitace. Už bývá zvykem, že naše vystoupení jsou dobročinná, a my tak na sebe můžeme být hrdí.

Jakub Kment, K5A